Makroekonomie 2 RMAKP - 100 otázek a odpovědí 2009

Spekulativní motiv poptávky: spekulanti mají představu „normální“ úrokové míry a změnami poptávky po penězích reagují na odchylky skutečné úrokové míry od normální míry.

Past na likviditu: nedostatečná účinnost monetární poptávky v době deprese. Vychází ze spekulačního motivu preference likvidity. Proto regulace úrokové míry CB není spolehlivou zárukou plné zaměstnanosti.

1. Vysvětlete pojmy neokeynesiánství a postkeynesiánství?

• Neokeynesiánství představovalo snahu o spojení Keynesovy makroekonomie s neoklasickou mikroekonomií. Jedná se o přizpůsobení Keynesova odkazu neoklasické teorii. Jedním z hlavních znaků je přijetí mikroekonomických poznatků neoklasiků. Hlavními představiteli jsou Alvin Hansen, RF Harrod, Hicks Franco Modigliany a P.A. Samuelson. Využívají například model multiplikátoru (vztah příjmů a výdajů – úspor a investic). Vznik modelu ISLM, úvahy kolem philipsovy křivky.

• Podle neokeynesiánců jsou příčinou nedobrovolné nezaměstnanosti nepružnosti cen (nepružné mzdy směrem dolů, past na likviditu a necitlivost investic na úrokovou míru). Keynesovská makroekonomie je považována za teorii krátkého období. Ekonomika, která se v krátkém období chová podle keynesiánského modelu, se v dlouhém období chová podle neoklasického modelu. Neokeynesiánská teorie byla do 70. let 20. století součástí ekonomie hlavního proudu, kdy dochází ke krizi keynesiánství, v důsledku stagflace (stagnace ekonomiky a vysoká míra inflace).

• Postkeynesiánství se vytvářelo v 50. letech 20. století jako relativně samostatný a na neokeynesiánství nezávislý směr. Soustředění na problémy zjednodušení výkladu (opuštění prvku nejistoty), vstřícnost neoklasickým ideám autoregulace vedoucí k obnovení rovnováhy při plné zaměstnanosti, podcenění monetární politiky a peněžních aspektů, se kterými spojovali neschopnost neokeynesiánců rozpracovat teorii inflace.

• Postkeynesiánci kladou důraz na Keynesovy teorie, které jsou odklonem od neoklasické ekonomie. Usilují o vytvoření nového vzorce myšlení, avšak dosud nevytvořili jednotný teoretický systém. Je charakterizováno jako snaha o vytvoření keynesiánský teorie hodnoty a rozdělování a tím vytvoření samostatného ekonomického celku, nezávislého na neoklasických teoriích.

• Postkeynesiánci usilovali od zkoumání kapitalistické ekonomiky v co nejreálnější podobě, tedy s působením nedokonalé konkurence, s převahou oligopolních struktur, rozvinutými peněžními, úvěrovými a dalšími institucemi. Vychází z rozdělení kapitalistické společnosti na dvě třídy, a to kapitalistických podnikatelů a námezdních pracujících.

• Italsko-cambridgeská škola je starší větví keynesiánství. Základem jejich teorií byla ekonomie J.M. Keynese a polského marxisty Kaneckého. Soustředili se na teorii růstu a rozdělování. Zpochybňovali teorii mezního užitku jako hodnotové teorie a teorii mezní produktivity jako teorii rozdělování. Patří sem např. Joan Robinsonová.

• Americká škola je mladší větev postkeynesiánství. Patří sem např. Paul Davidson. Američtí postkeynesiánci se zaměřili na rozpracování peněžní teorie J.M. Keynese. V jejich pojetí není peněžní multiplikátor stabilní.