22. Choroby jater 1

Játra mají velkou funkční rezervu, základní funkce je schopna plnit i pouhá jedna pětina jejich tkáně[31] a mají také
velkou  schopnost  regenerace.  Dovedou  se  do  jisté  míry  adaptovat  na  zvýšenou  zátěž  –  hepatocyty  se  zvětší
(megalocytóza),  zvětší  se  i  jejich  jádra  (megakaryóza),  mohou  se  vyskytnout  i  buňky  s  větším  počtem
chromozomálních sad, nežli dvě (polyploidie).

Při  překročení  určité  hranice  však  dochází  k  poškozování  hepatocytů  –  jejich  energetický  metabolismus  začíná
selhávat a v buňce se hromadí voda a později i lipidy – dochází k dystrofii, neboli hepatóze. Tyto změny jsou vratné,
při dalším působení poškozujícího podnětu však dochází k apoptóze nebo nekróze buněk, tzn. k jejich smrti.

Produkce žluči

Nemoci jater

1. 5. 2018

Játra – Wikipedie

https://cs.wikipedia.org/wiki/J%C3%A1tra

13/16

Díky  vysoké  regenerační  schopnosti  jater  se  může  poškození  po  akutně
působícím  podnětu  zhojit  bez  následků;  při  aberantním  pokusu  o
regeneraci  však  může  dojít  k  hyperplazii  žlučovodů.  Důsledkem
chronického,  dlouhotrvajícího  poškozování  jater  je  zmnožení  vaziva,
fibróza,  nebo  celková  přestavba  jater  vedoucí  k  cirhóze,  při  kterém  je
architektura jater nevratně nahrazena tuhou vazivovou tkání.

Chorobami jater se zabývá hepatologie.[32]

Související informace naleznete také v článku Jaterní
selhání.

Jaterní selhání je stav, při kterém játra nejsou schopna plnit své funkce, se všemi negativními důsledky tohoto stavu
pro  organismus.  Může  vzniknout  akutně,  v  důsledku  těžké  hepatitidy,  otravy  hepatotoxickými  látkami,  steatózy  či
nádorovým postižením. Chronické selhání je nejčastěji důsledkem cirhózy.