22. Choroby jater 1

U plazů  a  obojživelníků  jsou  játra  největším  orgánem  tělní  dutiny  a  leží  mezi  srdcem  a  žaludkem,  podobně  jako  u
ptáků. Žlučník je vyvinutý.

Játra příčnoústých (hlavně žraloci a rejnoci) jsou objemná, dvoulaločná, v levém laloku je žlučník.[22] Obsahují velké
množství olejovitého  tuku  a  slouží  také  jako  hydrostatický orgán,  nahrazující  plynový  měchýř  kostnatých  ryb.  Játra
žraloka krokodýlího (Pseudocarcharias kamoharai) mohou tvořit až 20% hmotnosti živočicha[23] U paprskoploutvých
leží játra mezi střevními kličkami, obvykle jsou velká a nechybí ani žlučník.[24]

Mihule a sliznatky jsou pravděpodobně nejstarší obratlovci, u nichž se pravá játra vyvinula. Funkcí, umístěním v tělní
dutině  i  embryonálním  vývojem  však  již  plně  odpovídají  játrům  odvozenějších  obratlovců.  U  mihulí  dochází  během
metamorfózy  k  degeneraci  žlučových  vývodů  (společně  se  zakrňováním  trávicí  soustavy),  samotná  jaterní  tkáň  je
zachována po celý život.

Funkčně podobné orgány se vyskytují u měkkýšů – hepatopankreas,  podobně  také  členovci  mají  trávicí  žlázy,  které
kombinují funkci jater a slinivky. U hmyzu je tento orgán znám jako tukové těleso. Skutečně analogickým orgánem je
jaterní vak[25] bezlebečných, jako je například kopinatec. Jedná se o prostorné slepé střevo vycházející z ventrální části
trávicí trubice, jehož zvláštností je krevní oběh podobný tomu, jaký mají játra obratlovců.

Související informace naleznete také v článku embryonální vývoj jater.

Játra vznikají především z entodermu: Zakládají se jako jaterní výchlipka či jaterní pupen z ventrální stěny zadní části
předního střeva embrya. Zajímavé je, že všechny entodermální buňky předního střeva mají schopnost diferencovat se
v  jaterní  buňky.[26]  Schopnost  této  diferenciace  je  aktivně  potlačována  faktory,  které  produkují  tkáně  ektodermu,
mesodermu a hřbetní struny. Mesoderm základu srdce a septum transversum naproti tomu produkují růstové faktory
působící proti této inhibici.[26]