22. Choroby jater 1

Zvláště  patrné  jsou  lalůčky  u  prasete,  velblouda,  mývala  a  polárního
medvěda,  tato  zvířata  mají  lalůčky  ohraničené  výraznými  vazivovými
přepážkami. Interlobulární septa u člověka jsou jen málo výrazná.[3]

Funkční  jednotka  jater  je  lalůček  portální  (lat.  lobulus  venae
interlobularis),  který  má  tvar  trojúhelníku,  jehož  vrcholy  tvoří  centrální
žíly  sousedících  lalůčků.  Střed  portálního  lalůčku  je  nejlépe  zásoben
živinami.

Dalším,  zejména  v  patologii  používaným  termínem  je  primární  jaterní
acinus. Je to nejmenší funkční jednotka jaterního parenchymu. Jedná se
o  jednu  šestinu  lalůčku  centrální  vény  a  ještě  další  jednu  šestinu  ze
sousedního  lalůčku  centrální  vény.  Tyto  dvě  části  mají  společné  krevní
zásobení  (vénu  a  artérii)  z  jedné  (cirkumlobulární)  větve  vedoucí  z
portorbitálního prostoru. Podle vzdálenosti od vény se v acinu rozlišují tři
distribuční zóny:

Mikroskopická stavba

Schematické znázornění lalůčku
centrální žíly

Schema stavby jater: portální
lalůček (zeleně) a primární acinus
(červeně) s jednotlivými zónami

1. 5. 2018

Játra – Wikipedie

https://cs.wikipedia.org/wiki/J%C3%A1tra

8/16

1. zóna, periportální- je nejbližší přívodným cévám, a proto nejlépe
zásobená kyslíkem a živinami, je proto místem s převahou
oxidačních dějů, probíhá zde beta-oxidace mastných kyselin,
transaminace a katabolismus aminokyselin, tvorba močoviny,
glukoneogeneze a uvolňování glukózy do krve, tvorba žluči a syntéza
cholesterolu

2. zóna – je přechodnou zónou, její rozsah závisí na místním i
celkovém zásobení krví

3. zóna, periacinární – je nejvzdálenější, leží na periferi  acinu a je
místem s převahou biotransformačních a redukčních dějů,
perivenózní hepatocyty jsou odpovědné za vychytávání glukózy,
syntézu glykogenu, glykolýzu, lipogenezi a ketogenezi, tedy tvorbu
tuků a ketolátek.