Výpisky na zkoušku - etika

1. Reintrodukce

• Uplně nejlepší ale není jednoduché

• Efektivní a etická metoda

• Omezené druhy – některé nejsou vyzkoušeni

• Limitován počet současně vysazovaných dospělých samců

• Musíme posoudit jestli to spíš nezhoršíme pokud je budeme vracet do volné přírody

• Zmenšuje se pro ně území

• Můžeme stav přírodního prostředí i zhrošit a ohrozit tak populace ostatní původních druhů dané oblasti

• Nemůžeme aplikovat na všechny druhy (např. šelmy) a všechny situace

1. Přebytečná zvířata utrácet – euthanázie

• ,,lidský odpor ke smrti a k zabíjení (včetně samotných těchto slov) je záležitost vysoce emotivní a neměl by v žádném případě ovlivňovat rozhodování rozumu, zejména ne v biologii. Bolestivě nepříjemne fluidum, které je u většiny lidi s pojmem „zabíjení“ spjato, je důvodem trvalého odmítání řešení, které jediné může zoo vyvést ze slepí uličky, do níž se klopotným stopadesátiletým zkvalitňováním své práce nyní dostaly. Je přitom nanejvýš logické, že jestliže jsme jeden z postupů přírody (zrození a odchov mláďat) dovedli k několikanásobně větší dokonalosti a efektivnoti, než příroda sama, nemůžeme se pohnout ani o fous dále (a vyhnout se kolapsu). Pokud neuplatníme i její další běžný postup (zabíjení a smrt) To je zkrátka princip rovnováhy v přírodě. – Ing. Jan Filip (sdružení česká zoo)

• Musíme pracovat s lidmi, se sebou samotnými a s ošetřovateli – dojdou k tomu samotní, nechtějí koukat jak zvířata strádají, tak to samotní přijmou

• Musíme pracovat s veřejností

• Jen jediný zápor – etika

• Mláďata odchována a ponechávána na živu přinejmenším až do dosažení dospělosti (u většiny druuhů zůstávají v přírodě mláďata ve skupině (u společenských), nebo s matkou (u samotářských) až téměř po dosažení dospělosti – žádné zvýšené nároky na chovné prostory

• Nejlepší je imitovat to co se děje v přírodě – největší ztráty na mláďatech – to se v ZOO ale neděje, pak při pohlavním dospívání – kdy opouští skupinu a vytvoří si vlastní, hledají partnery – to se zdá nejlepší a nejpřirozenější

• Prodloužení doby anestru samice a snížení frekvence porodů

• Odchov a chov mláďat v přirozených společenstvech se příznivě odrazí i na kvalitě a psychice samotných odchovaných mláďat

Shrnutí – nevyvratitelná fakta

• Kvalita chovatelské práce většiny zoo se v uplynulých letech velmi podtatně zvýšila, což má pro dnešek mimo jiné tyto důsledky: podstatně se prodlouží věk, kterého zvířata v zajetí dosahují a snížily se ztráty způsobené úrazy a dietetickými či jinými chovatelskými chybami

• Kočkovité šelmy i 20-25 let – geriatrická zvířata – poznáme že je zvíře staré,

• Většina druhů se bez problémů rozmnožuje

• Ztráty mláďat v období jejich odchovu jsou minimální (mnohem menší než v divoké přírodě), takže většina dosáhne dospělosti (v přírodě je to většinou jen 5-10%)

• V zoo rychleji dospívají – např sloni

• Problém dostatku potravy a přebytek energie

• orangutani – malé reprodukční tempo

• velké změny se odehrály i v oblasti zoologické systematiky, takže řada zoo se dnes už orientuje nikoliv na druhy ale na čistokrevný chov poddruhů a v souvislosti s tím se stále zvyšují požadavky na prostorové kapacity zoo

• absolutní počty zoologických zahrad ve světě se přiblížily svému ekonomickému maximu, takže naděje na zásadní rozšíření jejich celkových kapacit jsou minimální

• musíme postavit zařízení pro starší jedince

• v zoo zpravidla nelze ve stávajících ubikacích a expozicích příliš měnit druhové složení osazených zvířat, takže i druhově specifické kapacity zahrad jsou dnes už prakticky definitivní, bez možnosti výrazného rozšíření

• možné řešení (ovšem jen pro některé druhy!) by mohlo být předávání přebytečných odchovků do zařízení typu safari a farem, nanejvýš komerční charakter těchto podniků tuto možnost téměř vylučuje (a to i z humánních důvodů)

• důsledku všech těchto změn poptávka po odchovávaných zvířatech výrazně poklesla a její další pokles v nejbližší budoucnosti je možno očekávat

• pokud zvíře někam pošleme – zjistit si opravdu podmínky kam zvíře dáváme