EKOLOGI - základní text

ale  omezovány  i  prostřednictvím  faktorů,  které  s  jejich  hustotou  nikterak  nesouvisejí  (silná  bouře, 

neočekávaně chladná  zima  a jiné katastrofické události atd., jde o 

faktory nezávislé na hustotě). 

Třetí možností je samoregulace – self regulation, projevující se např. u teritoriálních živočichů, kdy 

vyšší  populační  hustota  způsobí  zastavení  populačního  růstu  aniž  by  současně  došlo  ke  snížení 

kvality či množství zdrojů. Tyto tři mechanizmy jsou na sobě nezávislé. Složitost regulací vyplývá také 
z 

toho, že není vždy zřejmé, který faktor zodpovídá za regulace nejvíce, jak různé faktory vzájemně 

interagují a zdali regulace vede k 

nějaké rovnovážné populační velikosti. 

 
Logistická rovnice popisuje růst regulované populace 
Po  osídlení  Ameriky  nastal  obrovský  růst  jednotlivých  kolonií  osadníků.  V  roce  1920 

shromáždili RAYMOND PEARL a L. J. REED z univerzity Johna Hopkins

e data o populačním růstu v USA 

12 

až do roku 1910 a všimli si, že rychlost populačního růstu (r) pomalu klesá. Předpokládali, že klesá 

přímo úměrně velikosti populace podle vztahu r= r

0.(1-N/K), kde r0 

je rychlost růstu populace (pokud 

je její velikost velmi malá, blíží se nule) a K je 

nosná kapacita prostředí (carrying capacity), což je 

počet  jedinců,  které  dané  prostředí  může  „uživit“.  U  většiny  populací  je  nosná  kapacita  prostředí 

určena komplikovaným vzájemným vztahem mezi takovými faktory prostředí jako potrava, prostor a 

kořistění (paraziti, predátoři, spásači, parazitoidi). Všimněme si, že pokud je populace velmi malá (tj. 
N se blíží nule), pak vztah v závorce (1-N/K) se blíží jedné (protože když N se blíží nule, podíl N/K se 
také blíží nule -