EKOLOGI - základní text

z 

účastníků  interakce  evoluci  toho  druhého, šlo tedy o koevoluci.  Někdy  se  však  tento pojem 

zužuje  jen  na 

takové  adaptace  jednoho  druhu,  které  jsou  odpovědí  na  takové  adaptace jiného 

druhu, které ovlivňují fitness prvního druhu. To lze osvětlit na příkladu adaptace, která koevolucí 

není. Tak např. u hyen se  vyvinuly silné čelisti, aby mohly potravně využít kosti gazel. U gazely 
však nedošlo k 

žádné odpovědi v tom smyslu, že by jejich kosti zesílily, aby na ně hyeny nemohly, 

protože v okamžiku, kdy hyena využívá tento potravní zdroj, 

již silné či slabé kosti neovlivní fitness 

gazel. Nejedná se tedy o koevoluci,  protože zde nenacházím

e  reciproční  evoluční  odpověď. 

Ovšem  pokud  např.  nějaký  býložravec  vyvine  enzym,  který  detoxikuje  jedovatou  látku,  kterou 

rostlina vyvinula jako obranu proti býložravcům, tak se pravděpodobně jedná o koevoluci v úzkém 
slova smyslu. Koevoluci v úzkém slova smyslu lze také  nalézt 

u  obligátních  mutualistů 

(symbiontů). 

 
Zvážení časového a prostorového měřítka je významné pro pochopení koevoluce  
Na  mnoha  místech  této  knihy  jsme  zdůrazňovali,  že  naše  vnímání  určitého  přírodního 

procesu  závi

sí  do  značné  míry  na  časovém  nebo prostorovém  měřítku, v rámci kterého tento 

proces  studujeme

. To platí i pro koevoluci. Mnoho ekologů se domnívá, že koevoluce  vyžaduje 

velmi 

dlouhý  vztah  mezi  interagujícími  populacemi.  Tento  náhled  vyplývá  zčásti  z  vysokého 

stupně  specializace,  která  vyžaduje  jemné  evoluční  „naladění“ a to  vyžaduje  čas.  Mutualizmy