EKOLOGI - základní text

rozšíření druhu mají různé lokální 

populace  různé  koevoluční  partnery.  Tak  např.  je-li  nějaká  hlístice  parazitem  nějaké  rostliny 
v 

určitém  prostředí  (kde jsou oba  součástí  jistého  společenstva), potom  v sousedním  prostředí 

(které obsahuje vzhledem k 

rozdílům v půdních podmínkách, vlhkosti atd. zcela jiné společenstvo) 

nemusí být hlístice pro tuto rostlinu  významná, protože se zde 

může vyskytovat řada příbuzných 

druhů,  které  hlístici  slouží jako živné rostliny. Tyto vztahy  vytvářejí  geografickou  mozaiku 
koevoluce. Tedy v 

jednom  místě a  v jedné době  vede  určitá  interakce ke koevoluci, ale v jiném 

místě nebo  v jiné době k ní nevede. Jedna populace se také může koevolučně  vyvíjet s větším 

množstvím koevolučních partnerů. Lokální  vymírání druhů a introdukce  jiných  vedou k časovým 

proměnám v ekologických příležitostech a tedy k novým šancím pro koevoluci a specializaci.  

 
Organizmy často vstupují do mutualistických vztahů  
Náš  zájem o koevoluci se 

většinou soustředí na mutualizmy, tedy na vzájemné prospěšné 

i

nterakce mezi dvěma druhy. Můžeme rozeznat 3 typy mutualizmů: trofický mutualizmus (trophic 

mutualism), obranný mutualizmus (defensive m.) a rozptýlený mutualizmus 

(dispersive m.). Někdy 

se vztahy mezi mutu

alisty vyvinou natolik, že oba dva partneři jsou plně závislí jeden na druhém, 

čemuž říkáme obligátní mutualizmus (obligate m., v češtině se často užívá pojem symbióza) a 
ostatní formy mutualizmu  nazýváme  fakultativní mutualizmy  (facultative m.), protože v 

případě 

nezbytnosti  se  oba  partneři  bez  sebe  obejdou.  Obligátní  mutualizmy poskytují  nejlepší  příklady 
koevoluce.