EKOLOGI - základní text

často zahrnují vzájemně se doplňující morfologii, chování či fyziologii mezi dvěma populacemi. Ale 

evoluční vývoj specializace nemusí vyžadovat mnoho času a také nemusí vždy jít o koevoluci. O 
specializaci 

hovoříme tehdy, když nějaký druh interaguje jenom s omezeným množstvím dalších 

druhů.  Specializace  je  důvodem  vzniku  většiny  světové  biodiverzity.  Fytofágní hmyz, houby, 

hlístice  a  další  vykazují  vysokou  úroveň  specializace a právě  tyto skupiny se  značnou  měrou 
podílejí na  bohatosti  fauny mnoha ekosystém

ů.  Všudypřítomnost  specializace  v přírodě,  zvláště 

mezi parazity a býložravci, 

by  mohla  svědčit  o  široce  rozšířené  koevoluci.  Ovšem  specializace 

nemusí vyplývat jenom z koevoluce, ale také z 

introdukcí  a  extinkcí  druhů  v přírodních 

společenstvech. Jestliže se  totiž  druh  dokáže  živit  například  listím  rostlin  a  octne  se  v novém 

prostředí,  kde  si  najde  nového  hostitele,  tak  ten  fakt,  že  se  vyskytuje  na  tomto  hostiteli,  není 

výsledkem  koevoluce,  ale  čistě  náhodnou 

ekologickou  příležitostí, která se mu naskytla. 

Takovéto ekologické příležitosti jsou  zřejmě  v přírodě zcela běžné. Lidské aktivity, které rozvrací 

ekosystémy  a  přemisťují  druhy  z jednoho místa na druhé, pravděpodobně  podstatně  přispívají 
k 

zvýšenému počtu takovýchto příležitostí.  

Koevoluce se  může odehrávat  na úrovni populací  nebo druhů. Evoluční proces může být 

namířen také  na určitý obecný typ organizmu spíše než  na  určitý konkrétní druh, čemuž se říká 
difúzní koevoluce. Ta vede k tomu, že v rámci celého areálu