EKOLOGI - základní text

vykážou rychlý růst a kompetičně  vyloučí další druhy), ale současně se může  zvýšit diverzita 

méně nápadných složek ekosystému, půdních organizmů, hmyzu či mikroorganizmů.  

Paradox obohacení 

by mohla vysvětlit Tilmanova koncepce kompetice mezi konzumenty 

o zdroje  (která byla již probírána). Tak na obr. 29-

27  jsou  znázorněny  oblasti koexistence 

různých  kombinací  sedmi  vybraných  druhů  (A až G), které využívají dva zdroje (1 a 2 na 

osách).  Zašedlé  kroužky  představují  rozsahy  zdrojů  (nebo  podmínek),  které  jsou  k dispozici 
v 

různých  stanovištích.  Z obrázku  je  vidět,  že  při  nízké  úrovni  obou  zdrojů  protíná  zašedlá 

oblast hranice koexistence většího počtu druhů, což by vysvětlilo nepřímou úměru mezi úrovní 

zdrojů a diverzitou. Je tedy možné, že nízká úroveň zdrojů v půdě 

může  podporovat  vysokou  diverzitu.  Z tohoto modelu je také 
patrné, že  musíme 

pečlivě  zvážit prostorové měřítko, ve kterém 

budeme  tento  model  ověřovat,  protože  se  zvětšováním 

studované oblasti se také zvyšuje variabilita podmínek prostředí, 

což zvyšuje počet druhů (viz další kapitoly).  

Při sčítání ptáků v malých oblastech (asi 5-20 ha) relativně 

jednotvárných  stanovišť  byla  pozorována  jak  nejnižší,  tak 
nejvyšší druhová bohatost ve stanovištích s nejvyšší produktivitou 

(což byly  mokřady a lužní  lesy) a  naopak  v oblastech s nejnižší 

mírou produktivity (jako byly pouště) byla  nalezena střední míra 
druhové diverzity. Z 

toho  je  zřejmé,  že  druhová bohatost není 

určena  jenom  produktivitou, ale svou  roli  určitě  hrají  ještě  další