EKOLOGI - základní text

jednom rozměru niky, ale podstatně se liší v jiném jejím 

rozměru.  Takováto  situace  se  nazývá  komplementarita 
nik (niche complementarity). Pro úplnost je nutno dodat, že 
jakýkoli  jedine

c  populace  nebude  využívat  jeden  rozměr 

niky  zcela 

stejně  po  celou  dobu  svého  života  (např. 

predátor  jistě  nebude  lovit  celý  svůj  život  kořisti  stále 

stejných rozměrů), a proto i pro každého jedince  můžeme 

namalovat  podobnou  křivku  využití  určitého  rozměru  niky, 
jako je tomu u celé populace, pouze š

ířka niky jedince bude 

podstatně menší než u celé populace. 

Rozšířením předchozích  myšlenek  na  více  než dva 

druhy 

můžeme  odhalit  některé  zákonitosti týkající se 

mechanizm

ů  regulace  diverzity  společenstev.  Přidávání 

druhů  do prostoru  jednorozměrné  niky  nebo  odnímání 

druhů  z  ní  má jisté „geometrické“  následky.  Různé 
m

ožnosti  jsou  znázorněny  na  obr.  29-19.  V části  obrázku 

(a) j

e  znázorněno  „původní“  složení  společenstva:  pět 

druhů  se  stejnými  šířkami  nik.  Jak  docílit  zvýšení  počtu 

druhů (tj. zvýšení diverzity)  o tři druhy  na celkových osm? 
To je možné v 

zásadě  třemi  způsoby.  První  možnost  je 

zachovat dosavadní šířku nik i rozsah jejich překrývání, ale 

to  by  se  musela  zvýšit  diverzita  zdrojů  (tj.  musel by se 

zvětšit  celkový  prostor nik)  a  takto  rozšířená nika 

s

polečenstva je  znázorněna  v části obrázku b). Další možností, která nepředpokládá  zvětšení