EKOLOGI - základní text

nebude mít smrtelnou homozygotně recesivní kombinaci. Jestliže však u heterozygota dojde k 
samooploze

ní, potom polovina jedinců bude mít heterozygotní kombinaci (Aa, „přenašeči“), ale 

čtvrtina jedinců zemře, protože budou homozygotně recesivní (aa) a to značně snižuje fitness. 
Proto 

mnoho druhů vyvinulo mechanizmy, které snižují pravděpodobnost inbreedingu. Jde např. 

o  disperzi potomstva  nebo 

rozpoznávání  blízkých  příbuzných,  případně  o  selektivní mortalitu 

embryí

,  která  jsou  příliš  geneticky  příbuzná.  U  hermafroditů  (jimiž  je  i  řada  rostlin)  jsou  ještě 

další  mechanizmy bránící samooplození, jako je inkompatibilita, 

časové  oddělení  produkce 

samčích a samičích gamet anebo vznik takových struktur, které činí samooplození obtížným. 
Ovšem na druhou stranu in

breeding může být také příznivý, například samoopylující se rostliny 

dokážou  oplodnit 

květ  i  ve stanovištích, kde se  nenachází  vhodný opylovač  nebo kde jedinci 

rostou 

příliš  daleko  od  sebe.  Tuto  vlastnost  mají  např.  druhy  adaptované  na  kolonizaci 

vzdálených a izolovaných stanovišť.  

Ale také vzdálené křížení (outcrossing, outbreeding), tj. křížení jedinců příliš geneticky 

odlišných

, může snižovat fitness (outbreedingová deprese). Tak např. celá řada rostlin je velmi 

úzce přizpůsobena k místním podmínkám (dokonce již na vzdálenost několika metrů či desítek 

metrů). Pokud by u nich došlo k opylení pylem jedinců ze vzdálených stanovišť (kde jsou jedinci 
adaptováni k 

úplně jiným stanovištním podmínkám), mohlo by to snižovat fitness potomků, kteří 

se  uchytí  poblíž  mateřského  jedince.  A  tak  byl  navržen  pojem  optimální  outcrossingová 
vzdálenost  (optimal outcrossing distance). Testovali  ji  PRICE  a  WASER  (1979)  tím, že  jednu 
rostlinu opylovali pylem z rostlin vzdálených