EKOLOGI - základní text

ě  omezená potravní zásoba 

upřednostňuje  pomalu rostoucí jedince 
(

protože ti vyžadují méně potravy, což umožní 

rodičům  postarat  se  o  větší  počet  mláďat). 

Přímá pozorování  však odhalila, že (na rozdíl 
od tohoto modelu) 

rychlost  růstu  mláďat  jen 

málo souvisí s  mortalitou. Tento  rozpor 

řešil 

RICKLEFS (1984) tím, že sledoval  vliv rychlosti 

růstu  mláďat na relativní  fitness  (měřítkem 
relativní fitness byl 

počet  potomků  jednoho 

páru za sezónu, 

kteří přežili). Tuto závislost formuloval sérií matematických rovnic a výsledek je 

na obr. 30-11a.  Z 

obrázku je  zřejmé,  že  největší relativní fitness je dosahována při středních 

růstových rychlostech mláďat, ať jsou hodnoty mortality jakékoli. Když se tedy vynese mortalita 

10 

do grafu 

proti růstové rychlosti (část obrázku b), pak vidíme relativně malý vliv růstové rychlosti 

na mortalitu

. Lackův koncept ovlivnění fitness růstovou rychlostí je sice v zásadě správný, ale 

musí zahrnout další faktory, ne jenom mortalitu.  

Vývody založené pouze na teorii adaptace jsou mnohdy problematické 

Myšlenka, že adaptace jsou založeny na rozdílných fitness 

různých fenotypů, není úplně 

jednoznačná.  Adaptace  totiž  nemusí  směřovat  k jakémusi „ideálnímu  fenotypu“  a to z mnoha 

důvodů.  Jedním  může  být  nedostatek vhodné genetické variability  v populacích,  které tudíž 
nemohou 

selekcí reagovat na změnu prostředí. Jedinci s nejvyšší fitness v dané populaci tedy 

nejsou  „nejlépe  přizpůsobení,  jaké  si  lze  představit“,  ale  „nejlépe  přizpůsobené  z právě 

přítomných“. Dále: v každé populaci se neustále vytvářejí méně adaptované fenotypy mutacemi 
a imigrací  ze vzdálených populací sel