EKOLOGI - základní text

jenom  podmnožinu  velkého  počtu 
všech 

možných  genotypů, kterým se 

říká  genetický potenciál  populace 

(genetic  potential).  Při  určitém 

uspořádání  podmínek  a  zdrojů 

prostředí  budou  mít  některé  z těchto 

genotypů  vyšší  průměrnou  fitness 
než ostatní a selekce je tedy bude 

zvýhodňovat. 

Protože 

evoluční 

změny  v populacích vždy zvyšují 

fitness,  můžeme  se  na  ně  dívat  tak, 

12 

jako 

by  se  pohybovaly  v  čase  vzhůru  směrem  k nějakému  vrcholu  fitness,  kterému  se  říká 

adaptivní vrchol 

(adaptive  peak).  Tyto  vrcholy  si  můžeme  představit  v krajině  (které  se  říká 

adaptivní krajina  - 

adaptive  landscape),  jejíž  základna  je  tvořena  dvěma  souřadnicemi: 

genetickým potenciálem populace 

a  podmínkami  prostředí  (viz  obr.  31-1). Adaptivní vrcholy 

jsou  odděleny  „údolími“,  což  jsou  oblasti,  v nichž  je  průměrná  fitness  (za dané kombinace 

genotypu  a  prostředí)  nízká.  Jinak  řečeno:  adaptivní  vrcholy  představují  genotypy,  které  jsou 

příznivé  pro  převládající  prostředí  a  údolí  představují  nevhodné  genotypy.  Pokud  se  změní 

prostředí,  tak  se  také  změní  tvar  adaptivní  krajiny  a  dříve  nepříznivé  genotypy  (které  ležely 
v údolích adaptivní krajiny) se mohou ocitnout na vrcholu a naopak.  

Konkrétní představu adaptivní krajiny vytvořil ARMBRUSTER (1991) na příkladu tvaru květu 

tropické rostliny rodu Dalechampia, 

na němž (v interakci s velikostí jak opylovačů, tak nektarií)