EKOLOGI - základní text

1  a s 

prostředím  2  s frekvencí  p

2: potom je 

celková  fitness  nějakého  fenotypu  (W) dána vztahem W=p

1W1+p2W2

.  Vyřešíme-li tuto rovnici 

pro  W2  dostáváme  W2=W/p2–(p1/p2)W1

.  To  je  přímka  se 

sklonem  –p1/p2

.  Pokud  ji  narýsujeme  jako  tečnu  k množině 

fitness, potom jejich 

společný  bod  (bod  dotyku)  určuje 

nejvýhodnější fenotyp. Jsou-li však prostředí příliš odlišná (jako 
je tomu na obr. 31-8), potom je množina fitness graficky 

vyjádřena  nikoli vypouklou,  ale  vydutou  křivkou  a  nelze  tedy 

sestrojit  tečnu.  Tato  situace  má  velmi  zajímavý  důsledek: 
setkává-li se organizmus s 

velmi  odlišnými  prostředími, 

selektují se pouze fenotypy adaptované pro jedno nebo pro 

druhé  prostředí,  ale  neexistuje  fenotyp  (genotyp)  adaptovaný 
k 

oběma prostředím současně.  

Polymorfizmus 

může být udržován v populaci selekcí závislou na frekvenci (frequency-

dependent  selection).  Tu  můžeme  znázornit  na  příkladu  africké  ryby  Perissodus microlepis, 
cichlidky z jezera Tanganjika. Ta se živí šupinami, které vytrhává z 

těl jiných ryb. V její populaci 

se  udržují dva typy postavení úst:  u jednoho typu směřují doprava a  u druhého doleva. Bylo 

zjištěno, že tento polymorfizmus se udržuje tím, že ryby se brání napadení tak, že věnují větší 

pozornost té straně těla, odkud jsou šupiny odebírány. Proto: pokud v populaci silně převládne 
fenotyp s 

ústy, která směřují doprava (čili napadající rybu z levého boku), potom ryby věnují této 

straně větší pozornost, což vyvolá selekční tlak, který snižuje proporci tohoto typu v populaci (a 
naopak).