EKOLOGI - základní text

ztratili již schopnost měnit rychlost růstu jako reakci  na  vyšší 

úroveň zdrojů.   

Dalším  příkladem  reakčních  norem  může  být  doba 

přechodu  jedinců  od  jednoho  vývojového  stádia  do  dalšího 
v 

podmínkách  různého  množství  zdrojů.  Na obr. 31-15  je  znázorněn  hypotetický  vztah  (= 

reakční norma) mezi  hmotností a věkem dvou populací nějakého organizmu při  malé  nabídce 

zdrojů  (spodní  křivka)  a  při  hojnosti  zdrojů  (horní  křivka).  Hmotnost jedinců  stejného  věku  je 

samozřejmě  nižší  u  podvyživené  populace.  Populace  mají  dvě  možné strategie přechodu 

jednoho  vývojového stadia  na druhé (například larvy  na dospělce, změny prereproduktivní  na 

reproduktivní věk atd.): buď k této změně dojde při dosažení  určitého  věku  nebo při dosažení 

určité  hmotnosti  (nebo  může  dojít  k nějaké  prostřední  reakci 

mezi velikostí a věkem).  

Obě  krajní  strategie  mají  své  výhody  i  nevýhody.  Tak 

např. dosažení pohlavní zralosti v určitém chronologickém věku 
vede k 

tomu, že při malé úrovni zdrojů mohou být dospělí jedinci 

velmi malí

.  Pokud  existuje  silná  závislost  mezi  velikostí  těla  a 

plodností,  potom  porodí  malý  počet  potomků  a  tato  strategie 
vede k silnému snížení fitness. Naopak, jestliže k pohlavnímu 

dozrávání  dochází  při  konstantní velikosti, potom prodloužení 

chronologického věku, dané nedostatkem zdrojů, může vystavit 
jedince vyššímu  riziku úmrtí

. Optimální řešení tohoto problému