EKOLOGI - základní text

záleží  úspěch  opylení.  Malá  nektaria  přitahují  včely  malých 

velikostí, které mohou opylovat pouze ty květy, v nichž jsou tyčinky 
a blizny blíže k 

nektariím,  zatímco  velká  nektaria  přitahují  velké 

druhy včel, které zase opylují jenom květy, u nichž je mezi těmito 
orgány velká vzdálenost. Adaptivní krajina tedy vypadá jako na 
obr. 31-

3.  K  největší  míře  úspěšného  opylení  dojde  v oblasti na 

úhlopříčce grafu, kde je velikost nektaria úměrná vzdálenosti od ní 
k 

tyčinkám  a  bliznám.  Jestliže  jsou  nektaria  příliš  veliká  a 

vzdálenost malá, potom ná

klady  na  tvorbu  nektaru  jsou  příliš 

veliké  a  převýší  výhody  z opylení. Zde se tedy nachází údolí 
adaptivní krajiny a podobné se nachází i v oblasti, kdy jsou malá 

nektaria  a  současně  veliká  vzdálenost  mezi  těmito  orgány  (zde 
nedochází k opylení).  

Metafora 

adaptivní krajiny se střetává s některými problémy, 

jako n

apř.: jak se může populace pohybovat z jednoho adaptivního 

vrcholu do druhého přes „údolí“ nevhodných genotypů? Genetický 

drift  může  překonat  síly  selekce  a  posunovat  populaci  směrem 

dolů, z adaptivního vrcholu do údolí. Navíc, posuny ve vrcholech v 

adaptivní  krajině  mohou  být  výsledkem  korelovaných  reakcí  na 

selekci.  Novější  úpravy  této  metafory  podobné  problémy  řeší  mnohorozměrným  pojetím 
adaptivní krajiny.  

Polymorfizmus 

může být udržován evolucí v heterogenním prostředí 

Polymorfizmus je koexistence dvou nebo více z

řetelně odlišných genotypů nebo fenotypů 

v populaci. Bádání o tom, jak se udržuje v populacích polymorfizmus