EKOLOGI - základní text

ů a zjistil, že 

pro  určování  směru  adaptací  jsou  významné  interakce mezi 
jedinci 

na  jedné  straně  a predátory, kompetitory, mutualisty, 

členy  společenstev,  sexuálními  partnery,  rodiči  a  potomky  na 

straně  druhé.  Pochopení  teorie  adaptace  znamená  plně 

porozumět  selektivním  faktorům  prostředí  a  schopnostem 

9 

fenotypů na ně reagovat. Aby měla jakákoli myšlenka o vztahu fenotypu a prostředí vědeckou 
platnost, 

musí  zahrnovat  vhodné  kriterium  pro  fitness  jednotlivých  fenotypů,  fenotypová 

variabilita musí být  geneticky  založena, 

a  měli  bychom  mít  nějakou  představu  o  tom,  jak 

struktury 

(tvary těla) a funkce ovlivňují fitness  v  určitých podmínkách prostředí. Jeden přístup 

k 

pochopení těchto jevů je znám jako fenotypová optimalizace (phenotypic optimization). Pro 

tuto  představu  je  klíčovým  vztah  fenotypu  a  fitness.  Ten  je  znázorněn  na  obr.  30-9,  přičemž 
konkrétní tva

r  křivky  je  různý  v různých  prostředích.  Nezáleží  příliš  na  tom,  jak  konkrétně  je 

daný fenotyp určen genotypem. Spíše jde o to, že v každém prostředí existuje nějaký fenotyp, 
který má nejvyšší fitness. Tím, že selekce  od

straňuje  fenotypy  s  nejmenší fitness,  zároveň 

dochází  ke  genetické  změně  v celé populaci. K praktickému  znázornění  takovýchto  vztahů 

potřebujeme nějakou objektivní kvantifikaci fitness jednotlivých fenotypů v daných prostředích.  

 
Evolučně stabilní strategie odolává invazi ostatních fenotypů Určení  evolučně  stabilní  strategie  (ESS)  je  přístupem  k adaptacím,  který je užitečný