EKOLOGI - základní text

trvalých společenstvích. I u druhů, které normálně žijí jednotlivě, se zjišťuje, 

že jsou-li jedinci 

experimentálně vystaveni kompetici (např. o potravu, o úkryt atd.), velmi rychle 

se u nich ustanoví 

žebříček dominance založený například na tělesné velikosti. Pro úplnost je 

nutno dodat, 

že přestože  hovoříme převážně o  hierarchi   v rámci jednoho druhu, v přírodě se 

běžně  ustanovují  i  mezidruhové hierarchie  dominance.  Toto  bylo  potvrzeno  například  u 

některých druhů ryb, které žijí na stejném místě a mají podobné potravní strategie.  

Teritorialita a hierarchie dominance jsou 

různé výrazy pro stejné společenské tendence. 

To je patrné zejména tehdy, když populace na základě změny situace přejde z jednoho z těchto 
m

odelů  chování  na  druhý  a  naopak.  Tak  např.  PAJUNEN  (1966) si všiml, že v jedné oblasti 

Finska 

se  intenzita  vzájemných  konfliktů  mezi  samci  jednoho  druhu vážky (Leucorrhinia 

rubicunda) 

podstatně snižovala se zvyšováním populační hustoty a zároveň se snižovala jejich 

„věrnost“  k  určitému  odpočinkovému  místu  (což bývá stvol emergentní vegetace).  U  řídkých 

populací ovládají samci své teritorium a pravidelně se vrací na totéž odpočinkové a pozorovací 
místo,  proto bývají 

jedinci rozmístěni pravidelně v určitých vzdálenostech od sebe podél břehů 

rybníka. U  velmi hustých populací se však  ustanoví sociální hierarchie: 

intenzita konfliktů klesá 

a samci se pohybují po mnohem větší oblasti, aniž by se vraceli pravidelně na stejná místa. Je 

to  zřejmě  důsledek  toho,  že  teritoriální chování v příliš  hustých  populacích  by  znamenalo