EKOLOGI - základní text

ovlivňovalo  množství  klíšťat,  která  napadala  mláďata.  Reprodukční  úspěch  každého 

jednotlivého  páru  je  do  značné  míry  věcí  náhody,  zatímco  kolektivní  reprodukční  úspěch  má 

větší informační hodnotu.  

Sociální skupiny otevír

ají dveře kooperativnímu chování (tj. chování jedinců vedoucí ke 

společnému cíli).  Spolupráce se  nápadně projevuje  např. ve skupinovém lovu  vlků, některých 

ryb  nebo  rybožravých  ptáků,  a  dále  ve  skupinové  obraně  (jako  je  tomu  např.  u  pižmoňů). 

Takovéto příklady jsou však poměrně vzácné.  

 
Evoluční  změny  společenských  interakcí vyrovnávají poměr  nákladů  a užitků  ze 

sociálního chování  

Většina sociálních interakcí může být rozčleněna do série behaviorálních aktů jednoho 

jedince (kterému se říká dárce neboli donor tohoto chování) směrovaná k jinému (nazývanému 

příjemce  neboli  recipient).  Tak  např.:  jeden jedinec (donor) dopraví potravu  druhému 
(recipient); jeden hrozí (donor) druhému (recipient);  jeden jedinec (donor) napadne druhého 
(recipient).  Recipient na 

behaviorální  akty  donora  nějakým  způsobem  reaguje  (tak  např. 

napadený jedinec se může bránit nebo může utéci) a jakmile 

tuto činnost vykoná, stává se donorem dalšího chování.  

Každý behaviorální akt, který je výsledkem interakce 

donora a recipienta, 

může ovlivnit jejich fitness. Podle toho, 

zda  je  příspěvek  k  fitness donora či  recipienta kladný nebo 

záporný, můžeme teoreticky odlišit 4 typy sociálního chování 
(viz obr. 34-6).  Spolupráce  (cooperation) a sobectví 
(selfishness) mají kladný vliv na fitness donora a proto se