EKOLOGI - základní text

U většiny organizmů však není rodinná struktura tak složitá jako u lidí. Většinou neexistuje péče 

o  potomstvo,  kromě  živin  vložených  do  tvorby  vajíček;  jinde  se  zase  rodiče  starají  jen o 

počáteční  vývojová  stádia  svých  potomků.  U  některých  druhů  však  potomci  zůstávají  po 

nějakou dobu se svými rodiči, v krajním případě s nimi mohou trvale vytvářet rozšířené rodiny. 
Tento typ chování byl zji

štěn  u řady druhů  živočichů (např.  u  několika stovek druhů ptáků) a 

protože mladí 

filopatričtí jedinci se obvykle nerozmnožují, bylo toto chování zařazeno jako jeden 

z 

typů nezištného chování. Filopatrie je v některých případech výhodná také v tom, že potomci 

„zdědí“  teritorium  po  smrti  rodičů.  Důvodem,  proč  rodiče  tolerují  přítomnost  dětí  ve svých 
domovech,  je to, že 

helpři  obvykle  zvyšují  fitness  svých  rodičů.  Ovšem  to,  zda je takovéto 

chování opravdu  nezištné,  záleží na okolnostech. U jednoho druhu severoamerické sojky bylo 

zjištěno, že křovinná stanoviště, která obsazují, jsou  velmi  hustě obsazena a mladí ptáci mají 
jenom velmi málo šancí nalézt si svá vlastní 

teritoria. A tak jedinci do věku jednoho roku zvyšují 

svou inkluzivní fitness tím, že pomáhají 

svým rodičům a při této činnosti získávají zkušenosti, 

které mohou později, až budou nezávislými rodiči, zlepšit jejich vlastní osobní fitness.  

43 

Pozorování jednoho druhu ptáka ve východní Africe, která 

prováděli EMLEN et al. (1975), 

odhalilo, že jedinci tohoto druhu žijí v 

typických vícegeneračních skupinách o 3 až 17 jedincích,