EKOLOGI - základní text

vyskytují  poměrně  často.  Zlomyslnost  (spitefulness) je 
chování, které snižuje fitness obou (donora  i  recipienta) a 

nemůže být upřednostňována přírodním výběrem za žádných 

okolností  a  pravděpodobně  se  u  přírodních  populací 

nevyskytuje. Čtvrtý typ chování, nezištnost (altruizm), zvýhodňuje recipienta na úkor donora a 
tento typ chování 

je těžkým oříškem pro evoluční etologii, protože snižuje fitness jedinců, kteří 

ho vykazují. Dalo by se předpokládat, že sobectví bude zvýhodněno před nezištností přírodním 

výběrem,  protože  zvyšuje  fitness  donora, ovšem  u  mnoha  skupin  živočichů  se  nezištnost 

41 

objevuje. Tak n

apř. v koloniích společensky žijícího hmyzu se mnoho jedinců vzdá reprodukční 

funkce a  podobná situace existuje u 

jihoafrických rypošů. Ale i u mnoha ptáků a savců máme 

příklady, kdy jedinci se vzdávají reprodukční funkce a stávají se z nich tzv. 

helpři (již jsme se o 

nich  zmiňovali),  kteří  se  sami nerozmnožují  (alespoň  ne  v dané  sezóně), ale pomáhají 
rozmnožujícím se 

jedincům v péči o mláďata.  

 
Skupinová  selekce,  příbuzenská  selekce  a  reciproční  nezištnost  mohou  vysvětlit 

evoluci nezištného chování  

Problém evoluce nezištnosti  je znám velmi dlouho. Již CHARLES  DARWIN  rozpoznal, že 

přítomnost  nereproduktivních  jedinců  v koloniích  společenského  hmyzu  představuje  možný 
problém v 

jeho  pojetí  evoluce  přírodním  výběrem.  Principem  je,  že  někteří  jedinci  se  vzdají 

rozmnožování 

a  věnují  se  plodnosti  kolonie  jakožto  celku.  Darwin  to  vysvětlil  tím,  že  princip