EKOLOGI - základní text

přírodě  bylo  zjištěno,  že  výstražné  (aposematické) zbarvení motýlích housenek se vyvíjí 

mnohem 

častěji u druhů, jejichž larvy žijí pohromadě než u druhů, které žijí jednotlivě.  

Model z 

teorie  her  naznačuje,  jak  by  spolu  měli  společensky  interagovat jedinci 

velkých populací  

44 

U s

polečensky  žijících živočichů  pozorujeme  významný  paradox  sobeckého  chování: 

spolupracující 

jedinci  totiž  mohou  mít  podstatně  vyšší  fitness  než  jedinci  sobečtí.  Příkladem 

m

ůže  být spolupráce v oblasti  získávání  potravy  nebo  partnera.  Protože  přírodní  výběr 

zvýhodňuje jedince se znaky vedoucími k vyšší fitness, dalo by se předpokládat, že se v rámci 
spo

lečenství  vyvine  spolupráce. Problém s takovýmto  uvažováním  ovšem  jasně  vyvstane 

tehdy, 

představíme-li  si  skupinu  jedinců,  kteří  převážně  kooperují,  a mezi nimi se vyskytne 

jedinec, který „podvádí“ 

(viz též předchozí kapitoly o mutualizmech). Jeho sobecké chování mu 

může  podstatně  zvýšit  fitness  a to znamená, že 

bude  zvýhodňováno selekcí. Za  určitých  okolností 
se tedy 

ve  všech  skupinách  může  vyvinout 

sobecké chování, 

a  to  může  zabránit  tomu, aby 

došlo k 

překročení  hranice  mezi  běžným 

kooperativním chováním a skutečnými societami.  

Logiku  tohoto  poněkud  pesimistického 

argumentu 

můžeme dokázat jednoduchou 

analýzou pomocí teorie her  a to hrou nazvano u 

jestřáb a holubice (hawk-dove game). Předpokládejme,  že  v populaci jsou dva typy  jedinců: 
jeden typ se v konfliktních situacích vždy chová sobecky, snaží se