EKOLOGI - základní text

toho by vyplývalo, že holubičí strategie by měla být výhodnější.  

Problémem  však  je,  že  holubičí  chování  není  evolučně  stabilní  strategií.  Nemůže  totiž 

odolat 

průniku jestřábího chování. Jediný jestřáb v populaci holubic (kde p je blízké k nule) totiž 

obdrží  dvojnásobný  zisk než holubice (B 

u  jestřába  oproti  0,5B  u holubic), protože se nikdy 

nestřetne s jiným jestřábem, tak nemůže dojít ke konfliktu a náklady C jsou rovny nule. A tak se 

může  jestřábí  strategie  rozšiřovat  v holubičí  populaci.  Je  poněkud  překvapivé, že  populace 

složená  čistě  z jestřábů  odolá  invazi  holubic,  pokud nejsou náklady na konflikt velmi vysoké 
(

relativně k užitkům).  Tehdy mohou  holubice přežít v jestřábí populaci, proto,  že jestřábi velmi 

trpí 

intenzivním soupeřením. Pokud však p je blízké k 1 (skoro čistá populace jestřábů), zisk pro 

jestřáby je 0,5B–C a zisk pro holubice se blíží nule. Jestřábí chování je tedy evolučně stabilní 
strategií, pokud B>2C

. Pokud jsou užitky menší než dvojnásobek nákladů konfliktu (tedy B<2C), 

potom holubice mohou pr

oniknout do jestřábích populací a smíšená populace vede k proporci 

jestřábů  p  ve výši 0,5B/C.  Tato  hra  jestřábů  a  holubic  (stejně  jako  mnohem  složitější 
matematické analýzy)  ukazuje, jak obtížný  je  vznik spolupráce 

ve  skupině  vzájemně 

nepříbuzných jedinců.  

Jedna z možností obcházející  tato omezení v evoluci  altruizmu  je 

strategie reciproční 

nezištnosti  (reciprocal altruizm

),  při  níž  se  jedinec  chová  nezištně  směrem  k holubicím, ale