EKOLOGI - základní text

vznikly domestikací původně divoce žijících druhů, ale dnes se od nich již podstatně odlišují. 

Za asi 12 tisíc let 

své  existence  se  zemědělské  systémy  praktikované  na  celém  světě 

rozlišily do velikého množství typů, které můžeme pro přehlednost třídit podle několika kritérií. Až 

do  zcela  nedávné  doby  byly  všechny  systémy  světa  nemechanizované, využívající jen lidské 
ne

bo  zvířecí práce, ale  mnoho dnešních  zemědělských systémů  využívá stroje  založené drtivou 

většinou  na  energii  fosilních  paliv  –  mechanizované  systémy.  Kromě  energie  poskytované 

agroekosystémům  z přírodních  zdrojů  (sluneční  záření,  vítr,  déšť,  apod.)  jsou  do  zemědělských 

systémů obvykle dodávány vstupy z antropogenních zdrojů a podle jejich relativní výše se dělí na 
systémy 

vysokých  vnějších  vstupů (high external input agriculture -  HEIA) a systémy nízkých 

vnějších  vstupů  (low external input agriculture -  LEIA).  Ty  představují  jen  extrémní  polohy  na 

jedné spojité škále systémů. Vnější  vstupy  nahrazují jednak  ztráty z agroekosystémů (které jsou 

buď  záměrné  -  se  sklizní  úrody,  nebo  nechtěné),  jednak  nahrazují  alokační  ztráty  (moderní 

odrůdy/plemena jsou šlechtěny/a tak, aby maximum produkce „doteklo“ do cílového ekonomického 
produktu na úkor rezerv, environmentální rezistence apod. – 

a  ztrátu  těchto  funkcí  musíme 

nahradit  dodatky  zvenčí  –  agronomickou podporou) a v neposlední  řadě  slouží  vnější  vstupy 
k 

zabránění postupu sukcese (ty nekonvertují do produkce). Permanentní systémy  jsou