EKOLOGI - základní text

kontaminaci zdrojů pitné vody), 

vystavuje půdu vlivu klimatu a tím se zrychluje eroze; používání 
geneticky uniformních 

kultivarů  na  velkých  plochách  přináší 

riziko  přemnožení  škůdců,  chorob  či  plevelů,  což  je  řešeno 
pesticidy

,  které  přináší  širokou  škálu  environmentálních 

problémů (často unikají do okolí agroekosystémů, jejich zbytky 
– rezidua 

či jejich metabolické produkty se mohou dostat často 

velmi složitými cestami do potravních řetězců organizmů včetně 

člověka). 

Z 

ostatních  zemědělských  systémů  je  ekologicky 

zajímavým typem např. kočovné pastevectví, které je výraznou 

adaptací agroekosystému na půdy nevhodné pro kultivaci či na 

oblasti  s  nízkými  a  nepředvídatelnými  srážkami. Napodobuje 

přirozené  migrace  velkých  býložravců  za  potravou,  které 

souvisí  se  sezónními  změnami  podnebí  (např.  ve  střídavě 
suchých a vlhkých tropech, v oblasti mezi tajgou a arktickou 
tundrou), nebo zonálními rozdíly v horách. 

Různé  zemědělské  systémy  můžeme  charakterizovat 

poměrem  mezi energií, která ze systémů vystupuje (se sklízeným produktem - úrodou) k energii, 

která do systémů vstupuje (se všemi dodatky – tedy není započítána energie přirozených vstupů, 

jako  je  sluneční  záření,  déšť,  vítr  apod.)  –  tzv.  energetická efektivita (E

E=Eo/Ei,  kde  EE  – 

energetická efektivita, Eo  = energie výstupu a Ei 

= energie  vstupů).  U  nemechanizovaných  LEIA 

systémů  bývá  největším  energetickým  vstupem  lidská  či  zvířecí práce a energetická efektivita 
dosahuje hodnot 10-