EKOLOGI - základní text

provozovány desítky či stovky let nepřetržitě na stejném 

místě  zatímco  nepermanentní  jsou  jen  přechodné, 
zpravidla jsou 

po jednom nebo několika letech opuštěny. 

Příkladem  nepermanentních  systémů  jsou  např. 

kočovné  pastevectví  nebo  kočovné  polaření  (swidden 
nebo slash-and-burn agriculture). 

Třídění  zemědělských  systémů  není  jen 

bezúčelné cvičení  v klasifikaci, ale každý systém (např. 

nemechanizovaný  nepermanentní  LEIA)  představuje 
jedi

nečné 

přizpůsobení 

řízeného 

ekosystému 

k 

převládajícím 

biofyzikálním 

i 

společensko-

ekonomickým 

faktorům  prostředí.  Tak  např.  kočovné 

polaření  je  adaptací  zemědělského  systému  na 
zvláštnosti v cyklech živin mezi 

půdou,  biomasou  a 

nekromasou  vlhkých tropů daných  hlavně ekvatoriálním 
klimatem

.  Zde  jsou  půdy  hluboké  (oblast  uvolňování 

živin zvětráváním minerální složky půd je mimo dosah kořenů), s malou schopností vázat živiny. Ty 

jsou obsaženy převážně v biomase a nekromasa je velmi rychle dekomponována (vysoká teplota a 
vlhkost)

. Dekompozicí uvolněné živiny jsou rychle zachycovány rostlinami přímo či prostřednictvím 

mykorhiz a poté imobilizovány v rostlinné biomase, a pokud ne, rychle pronikají perkolující vodou 

do hloubek půd mimo kořenový horizont. Příprava půdy pro zemědělskou činnost kácením stromů 

a spálením rostlin tedy odstraní ze systému významnou součást přirozeného koloběhu živin a ty se 

velmi rychle ze systému ztrácejí (viz obr. 27.8). Proto jsou plodiny pěstovány na takto připraveném 
pozemku obvykle  pouze jeden rok, pak je pozemek ponechán ladem a sukcesní procesy obnoví 

jeho  původní  stav  včetně  úrovně  živin  a  cyklus  hospodářského  využití  se  může  po  několika  (v 
tropech 20-40) letech opakovat.