EKOLOGIE - doplňkový text

1969):  nejvyšší  početnost  druhu  je  v prostředí  s určitou  hodnotou  nějakého  faktoru  a 

odchylka  na  obě  strany  způsobí  pokles  jeho 

početnosti  (viz  jednovrcholová  křivka  na  obr.  1). 
Grafické 

znázornění 

rozložení 

početností 

jednotlivých  druhů  podél  nějakého  gradientu 

prostředí (např. teplota, vlhkost, nadmořská výška, 
obsah živin apod.) se nazývá cénoklina 
(coenocline) (obr. 2). Rozší

řením modelu na dva či 

tři  různé  gradienty  získáváme  cénorovinu 

(caenoplane) či cénoprostor (coenospace).  

S

polečenstva  lze znázornit jako body 

v prostoru, 

kde  jednotlivé  osy  tvoří  druhy  nebo 

naopak druhy lze znázornit jako body v prostoru, 

kde  jednotlivé  osy  tvoří  společenstva. Proč  se  tedy  používají metody ordinačních  analýz? 

Důvodů je mnoho. Především: matice dat společenstva je typicky mnohorozměrná a prostor 
s 

tolika  rozměry  (druhy/společenstva)  nelze  znázornit  graficky  ani  si  ho  nelze  představit. 

Snížení počtu rozměrů na (nejlépe) 2-3 to však umožní a 
ve

lmi často jsou i takto matematicko-statisticky stanovené 

(čili 

neskutečné 

– 

virtuální) 

osy biologicky  

interpretovatelné. 

Dalším  důvodem  je  to,  že  moderní 

ordinační metody umožňují na datech testovat hypotézy.  

V 

zásadě  rozlišujeme  přímé  a  nepřímé  ordinační 

analýzy. 

Nepřímé  ordinační  analýzy (indirect ordination 

analyses) 

nepoužívají  žádný  přímo  měřený  gradient 

prostředí  a  na  tyto  gradienty  usuzujeme  jen  pomocí 

zastoupení  jednotlivých  druhů  ve  společenstvech 
(vzorcích).  Vycházejí tedy jen z