EKOLOGIE - doplňkový text

odporovala:  někdy  vycházela  jejich  disperze  jako  pravidelná,  jindy  ale  jako  náhodná  či 

dokonce shloučená, někteří  autoři nalezli všechny typy disperze. Tento rozpor byl vyřešen 
tehdy, když PHILIPS A MACMAHON 

(1981)  zjistili,  že  disperze tohoto druhu se  mění tak, jak 

k

eře  rostou.  Protože  předchozí 

studie  naznačovaly, že disperze 

záleží  na  vlhkosti  půdy,  zmínění 

autoři 

vybrali 

záměrně 

místa 

s 

různými  srážkami  a  teplotami,  ale 

s 

podobnými  typy  půd  a  topografií. 

Výsledkem jejich studií bylo 
následující: 

v 

mladém  věku  je 

disperze rostli

n  shloučená  ze  tří 

důvodů: 

jednak 

v poušti je 

nedostatek  „bezpečných  míst“,  kde 

semínka  mohou  vyklíčit  a  rostliny 

přežít, jednak semena se nešíří příliš daleko od mateřské rostliny a jednak při vegetativním 

rozmnožování  jsou  dceřiní  jedinci  samozřejmě  blízko  mateřského.  Jak  rostliny  rostou  do 

větší velikosti, uplatňuje se kompetice v kořenovém prostoru, slabší jedinci hynou, což porost 

zřeďuje  natolik,  že  dostává  charakter  náhodné  disperze  jedinců.  Další  růst  a  s ním 

související kompetice zřeďují porost stále více, až nakonec se blíží rovnoměrné disperzi (viz 
obr. 7.13). 

Jak však zjistit, jaký typ disperze daná populace vykazuje?  Ze statistiky víme, že 

pravděpodobnost P(x)  počtu  náhodných událostí  diskrétní (nespojité)  náhodné proměnné x 
(to jest takové, jej

íž  hodnoty  dosahují  konečného  počtu  hodnot),  sleduje  Poissonovo 

rozložení

,  což  je  jeden  typ  ze  skupiny  pravděpodobnostních  rozložení  (viz  např.  odkaz