VÝVOJOVÁ_PSYCHOLOGIE

- vnouče uspokojuje mnoho psych. potřeb prarodiče

- prarodič je pro dítě psychosoc. pojistka – vztah je více emocionální, rozmazluje, podporují rozvoj jiných složek dítěte než rodiče, jiná soc. zkušenost pro dítě

- vnouče může mít pro prarodiče jinou, často větší hodnotu, než pro ně měly vlastní děti

13.8 Postoje stárnoucích lidí ke starým rodičům

• nejpozději v tomto věku získá stárnoucí člověk zkušenost s tělesným či psychickým úpadkem svých rodičů a s jejich smrtí

• zvětšování asymetrie mezi oběma generacemi- starší rodiče začínají být závislejší

• tyto změny (psych. degradace, tělesno) působí na stárnoucí lidi jako šok

• neovlivnitelné změny psychiky, které zatěžují vztahy dospělých ke starým rodičům – ztráta soudnosti, obtížnější mluva, úpadek kognitivních procesů, nižší tolerance k zátěži, celkové zpomalení i vnímání času starých rodičů, egocentrismus a sobectví, změna emočního prožívání, změny celkové aktivity

• nepříjemnosti spojené s těmito změnami: musí se učit rozumět problémům spojeným s úpadkem starých lidí, soucit, zatěžující péče o staré rodiče brání rozvoji seberealizace

• generace stárnoucích lidí je označována jako sendvičová – je pod tlakem obou generací – podpora mladé rodiny, péče o staré rodiče – konflikt svědomí – péče o dementního starce je stresující, narušení rodinné atmosféry…

Reakce na smrt starého rodiče

• silná citová reakce, vztah rodiče a dítěte je jedinečný a nenahraditelný, prázdnota, zármutek, posunuje generační příslušnost – teď on je ten nejstarší

14. Období raného stáří

• ateizmus – negativní postoj společnosti o nízké hodnotě a nekompetentnosti stáří, podceňování, odmítání, odpor ke starým lidem

• období stáří v rámci kontinuity lidského života má svůj specifický význam – hl. úkolem je dosáhnout integrity v pojetí vlastního života = přijetí svého života jako celku: pravdivost k sobě samému, nepředstírat, smíření, stabilizace a generalizace, kontinuita - jako součást většího celku

• dosažení integrity vede k pochopení vlastního života jako nedílné součástí generační posloupnosti

• integrita stáří závisí na zvládnutí úkolů předchozích vývojových období

• stáří přináší nové zkušenosti – výsledek procesu individuace

• 1.polovina života – plození / 2.polovina – rozvoj vlastní osobnosti

• Starý člověk je zaměřen do minulosti

• Postoj k vlastnímu stárnutí a ke stáří obecně bývá individuálně rozdílný

• Úrovně celkové adaptace na stáří: reálně akceptuje, je optimistický, aktivní; realistický, přijatelně optimistický, ale je pasivní; odmítá akceptovat skutečnost, že stárne; realistický a zároveň pesimistický, rezignující a pesimistický

14.1 Tělesné změny ve stáří

• proces stárnutí závisí na interakci dědičných předpokladů a důsledků různých vlivů na prostředí – genetické dispozice – primární stárnutí; vnější faktory – sekundárně podmíněné stárnutí

• stáří není samo o sobě chorobným stavem, avšak v průběhu stárnutí dochází k sumaci nepříznivých vlivů, a proto přibývá nemocných lidí

• polymorbidita – větší počet chronických onemocnění

• zdraví má ve stáří jiné dimenze – za zdravého lze považovat člověka, který netrpí žádnou zjevnou chorobou, necítí se nemocný a je soběstačný

• doba úmrtí u žen 77 let, u mužů 69 let (v průměru)

• stáří mění i zevnějšek a to ovlivňuje jeho soc. status

• Diogenův syndrom – syndrom zanedbaného starce – ztratil veškerou motivaci, u osamělých lidí, signál závažnějšího úpadku osobnosti