VÝVOJOVÁ_PSYCHOLOGIE

12.1 Tělesné změny

• úbytek tělesné atraktivity = sociokulturní standard ženské krásy postihuje vlastnosti raného mládí

• dospívání dětí a umírání rodičů potvrzuje neodvolatelnost vlastního stránutí

• stárnutí = ztráta určitých výhod

• reakce na první známy stárnutí –> popírání skutečnosti => smlouvání

12.2 Proměna profesní role

• čtyřicátník je potenciálně schopen získat jakoukoliv, i tu nejvyšší společenskou pozici – lidé středního věku řídí celou skutečnost

• profese by měla především uspokojovat potřebu seberealizace, potvrzovat kvality kompetencí

• formální cíle už nejsou tak významné, jako byly dříve

• koncentrace na úspěch a moc se postupně mění v preferenci pohody a jistoty

• mění se pojetí generativity – směřuje k trvalejším hodnotám

• tendence k předávání zkušeností

12.3 Proměna partnerského vztahu

• adaptační a stabilizační fáze – krize, stereotyp, odklon od ideálu, kompromis až rezignace

• problém: proměna původního vztahu rolí obou manželů

• může se stát zdrojem napětí, převaha kritiky a odmítání, vztah může narušit skutečnost, že každý z partnerů prochází jinými krizemi

• potřeby:zbavit se stereotypu a závislosti na vztahu k partnerovi, naposled dosáhnout hlubší vztahové intimity

• bilance stř. věku k přehodnocení významu partnerství

• ovlivňuje i mýtus „poslední šance“ na milostný vztah

• končí jedna fáze klasické partnerské intimity – člověk se více uzavírá, zaměřuje se do svého nitra a tím se mění i vztahy k blízkým lidem

• druhá krize manželství

• skupinová vývojová krize – krize středního věku rodičů a dospívání dětí

• můžou více experimentovat se svými rolemi, dík dospívání dětí – uvolnění z vazby na rodinu je největší u ženy

• dospívajícím dětem se vztahy jejich rodičů zdají být vyhaslé

• krize stř. věku bývá spojena s osamělostí (Jung)

Mimomanželský vztah

• má kompenzační funkci – může uspokojovat potřebu stimulace, nových zážitků, zkušeností, seberealizace, sebepotvrzení, prokáže přetrvávající atraktivitu, citové jistoty, bezpečí, intimity

• může být projevem odpoutat se z těsné a aktuálně méně uspokojující vazby na rodinu, nebo taky projevem moratoria stř. věku

12.4 Proměna rodičovské role

• znak: časová shoda rodičovského bilancování a hledání nové ID s hledáním nové ID dospívajících dětí

• ambivalentní pocity k dospívání dětí rodičů, negativní - signál vlastního stárnutí, ztráta nějakých jistot

• snah o nalezení přijatelné alternativy budoucnosti se vztahuje i na vlastní děti

• platí: dospívající mají tendenci lokalizovat svůj mezník dospělosti do ranějšího období, rodiče přesně opačně

• ve vztahu k adolescentovi definitivně ztrácí privilegované a nadřazené postavení dospělé autority

• někteří rodiče neumí správně interpretovat chování svých dospív. dětí nevděčníci..

• banální hádky, vztah mezi rodiči a dětmi se zlepší, když dítě začne žít mimo rodinu

• to je výsledkem toho, že rodiče nadále mají pocit ochraňovat, manipulovat, pečovat, obětovat (často je nenapadne respektovat soukromí dětí)

• adolescenti ve vztahu k dospělým představují jakousi konfrontační skupinu, kt. jim ukazuje jejich omezení a potvrzuje ztráty

• stereotyp hodnocení adolescentů: lehkomyslnost, nezodpovědnost = Friedenberg – adolescenti jsou diskriminovaná menšina

• v tomto období je také poslední možnost zplodit potomka

• rodičovství ve stř. věku: děti jsou více ohroženi, starší rodiče jsou v jiné soc. situaci, k malým dětem mají jiný postoj – více konzervy, menší samostatnost dítěte