Zkouška z psychologie + stručné výpisky ze skript
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
podle míry ztotožnění se skupinou:
konformní
nekonformní
konformita se může projevit jako pravá a oportunní
pravá = jedinec souhlasí se skupinou vnitřně i navenek
oportunní = jedinec souhlasí navenek, vnitřně s ní nesouhlasí
nekonformní chování:
kontrakonformní = aktivně odporuje skupině (ze zásady) – nepřátelsky
jiný typ chování vlastní nezávislému jedinci – samostatně se rozhoduje zda se shodne se skupinou nebo ji opustí
15. SOCIÁLNÍ KOGNICE
sociální percepce = jak se lidé vnímají a jaké dojmy si o sobě vytvářejí (vytváření obrazu toho druhého) → dnes nahrazováno termínem sociální kognice = vnímání osob, úsudky o nich
osobnostní filtr = vnášení vlastní zkušenosti, paměti
Sociální schémata
druhy schémat:
schémata osob – pojetí druhých lidí, umožňují laicky psychologickou identifikaci osob
schémata sebe sama – informovanost o sobě samém, určuje způsob zpracování informací o sobě
schémata rolí – normy a standardy chování z hlediska věku, rady, pohlaví, zaměstnání, skupinové příslušnosti – umožňuje předvídavost chování
schémata událostí – znalost typické sekvence událostí ve standardních soc. situacích, umožňuje chápat jejich význam a předvídat jejich vývoj
procedurální sociální schémata – týkají se spíše formálních pravidel
Sociální percepce
týká se posuzování druhých osob
snaha o kategorizaci (zařazování)
uplatňují se zde specifické efekty:
efekt prvního dojmu – ovlivňuje další dojmy z téže osoby
efekt novosti – úsudek o druhém změněn pozdější informací o posuzovaném
haló-efekt – první silný dojem, nejčastější laická chyba
často laické pojetí psychologie – laické chyby:
halo-efekt
implicitní teorie osobnosti – rozvíjení určité zjištěné vlastnosti do dalších charakteristik (není objektivní podmíněnost)
stereotyp – předpoklad vystihující určitou vymezenou skupinu lidí
16. SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE
Teorie komunikace
komunikace = vzájemné dorozumívání, výměnu informací
každá kultura určitý systém komunikace – jazyk + specifická gesta, chování
formy komunikace – neverbální, verbální, metakomunikace
komunikační prostředky dělení podle smyslového orgánu na který působí:
akustické (sluchové) – řeč a neverbální složky řeči (hlasitost, tón, výška, intonace..)
vizuální (zrakové) – pantomimika: mimika, gesta, postoje
- proxemika
- předměty kolem nástaktilní – haptika
olfaktorické (čichové)
60-70% neverbální a 30-40% verbální (suma složek komunikace)
struktura komunikace:
kdo (komunikátor)
říká co (komuniké)
komu (komunikant)
čím (druh komunikace, např. slova)
prostřednictvím jaké média (př. mluvené řeči v bezprostředním kontaktu)
s jakým úmyslem (motivace)
s jakým účinkem
předávám informaci (verbální x neverbálně) → dostávám zpětnou vazbu (převážně neverbálně) → modifikuji způsob předávání informací