Finanční právo

zásada dlouhodobé vyrovnanosti veřejných rozpočtů

zásada veřejnosti (finanční publicity) veřejných rozpočtů

zásada sestavování veřejných rozpočtů jako brutto (hrubých) rozpočtů

zásada efektivnosti a hospodárnosti veřejných rozpočtů

zásada přednosti výdajů před příjmy

zásada omezení přesunů ve veřejných rozpočtech a úhrady potřeb v těchto rozpočtech nezajištěných zásada zjišťování rozpočtových důsledků právních předpisů a jiných opatřen

První fáze přípravy státního rozpočtu probíhá v postupném předkládání návrhů příjmů a výdajů, které vláda postupně upravuje, předkládá k přepracování či schvaluje jako předběžné.

Poté Ministerstvo financí oznámí správcům jednotlivých kapitol částky schválené vládou a správci je sdělují státním fondům.

Správci pak vytvářejí návrh svého rozpočtu a střednědobého výhledu.

V poslední fázi Ministerstvo financí předkládá návrh zákona o státním rozpočtu, střednědobém výhledu a střednědobém výdajovém rámci.

Vláda tyto návrhy projedná, schválí a předloží Poslanecké sněmovně.

Schvalování státního rozpočtu probíhá v poslanecké sněmovně ve trojím čtení.

V prvním čtení se projednávají základní parametry návrhu (výše příjmů a výdajů, saldo, způsob vypořádání salda, celkový vztah k rozpočtům vyšších územních samosprávních celků a obcí a rozsah zmocnění výkonných orgánů), které Poslanecká sněmovna buď schválí anebo doporučí vládě jejich určité změny a určí termín pro předložení nového návrhu. Pokud Sněmovna základní údaje schválí, nelze je v dalším čtení měnit

Ve druhém čtení nejdříve vystoupí navrhovatel (předseda vlády) s návrhem zákona. Poté dochází k podrobnému řešení návrhu, kdy se předkládají pozměňovací návrhy, které předseda Poslanecké sněmovny předloží všem poslancům

Ve třetím čtení se vede diskuze o možných stylistických, legislativně technických, gramatických, tiskových či jiných změnách. V tomto čtení lze znovu podat návrh na opakování druhého čtení. Na jeho konci se hlasuje o pozměňovacích návrzích, kdy Sněmovna s návrhem zákona o státním rozpočtu souhlasí

Kontrola –> z angl. control (ověřovat, kontrolovat, regulovat) –> z lat. contrarotulus (pult, registr – středověk. praxe kontrola účetnictví pomocí zdvojeného rejstříku).

Cíl kontroly – sledovat určitou činnost, popisovat ji, hodnotit a analyzovat. Kontrola je součástí právního řádu každého státu a vyskytuje se v různých oblastech.

Kontrola – parlamentní, soudní, státní, ÚSC, správní, účetní, rozpočtová, finanční, veřejností, ombudsmanem, externí, interní aj.

DOPSAT!!