Genetika + Buněčné děje - okruhy
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Funkce mikrofilament
kinetická funkce – převod chemické energie v mechanickou
strukturní funkce - mikrofilamenta navzájem příčně „svázána“ jsou strukturálním základem některých výběžků buňky - mikroklky, výběžky tyčinek, vláknité výběžky vazivových buněk
vytváří buněčný kortex - trojrozměrná síť na periferii buňky pod plazmatickou membránou
má charakter gelu - determinuje tvar buňky
Intermediální (střední) filamenta
velká pevnost v tahu a jsou to nejpevnější a nejodolnější ze všech tří typů vláken v cytoskeletu.
tvořena mnoha stočenými dlouhými vlákny, podobně jako lano
Funkce
poskytují buňce mechanickou pevnost
pružná, nicméně nepříliš roztažitelná filamenta, jež chrání buňky před nadměrnou deformací tvaru
desminy - spojují svalové buňky tak, aby se účinky svalového stahu přenášely přes celý sval.
V pokožce hustá síť keratinů - mechanickou pevnost, jež zamezuje vzniku např. puchýřů.
Laminy v jádře mají nejen mechanickou roli, nýbrž také ovlivňují složité molekulární pochody v jádře, jako je replikace DNA
Jaderný skelet
jaderná lamina je síťovitá vrstva proteinů přiléhající na vnitřní stěnu vnitřní jaderné membrány
tvořena specifickým typem cytoskeletu, takzvanými intermediárními filamenty. Ty se v tomto případě v procesu polymerace z tzv. jaderných laminů spojují do dvourozměrné struktury.
k vnitřní membráně jádra připojena díky vazbě na jaderné póry a další integrální membránové proteiny, mimo to se však s laminou váže i chromatin.
patrný jen v některých fázích buněčného cyklu. Na začátku mitózy se musí lamina rozrušit, v pozdní anafázi se opět na povrchu chromozomů jaderná lamina sestavuje
Membránový skelet
tvořen bílkovinami, které jsou napojené na jiné membrány - jadernou, cytoplazmatickou i na membrány organel. Na tyto organely jsou napojeny z vnitřní i vnější strany.
Skelet navazuje na cytoskelet, lépe řečeno na mikrofilamenta, a vymezuje pohyb pro vlastní bílkoviny v buňce. Mimo jiné pokračuje i do mezibuněčných prostor, kde tvoří například vlákna bílkoviny kolagenu nebo vytváří kostru mezibuněčné hmoty - zejména u pojivových tkání.
Exoskelet – vnější kostra
kostra, která se nachází zvnějšku organizmu a poskytuje mu tak stabilní oporu a ochranu.
Na rozdíl od strunatců, kteří mají vnitřní kostru, má většina členovců (především hmyz, klepítkatci, korýši) a jiných zvířat vnější kostru.
Základem je chitin, arthropodin, uhličitan vápenatý nebo různé fosforečnany
19. Molekulové motory, vnitrobuněčný transport, améboidní pohyb, pohyb kinocilií, svalový pohyb.
Molekulové motory
proteiny schopné štěpit molekuly ATP a energii získanou z této reakce využít k pohybu podél cytoskeletálních vláken (jinak řečeno: dokáží na sebe „naložit“ různý náklad a ten přemisťovat po „silnicích“ na různá místa v buňce)
různé typy molekulárních motorů se mezi sebou liší:
typem cytoskeletu, po kterém se pohybují (mikrotubuly, mikrofilamenta)
směrem, kterým se po vláknech pohybují (k plus/mínus konci)
typem nákladu, který jsou schopny nést/vázat: organely (mitochondrie, endoplasmatické retikulum, Golgiho komplex) nebo různé váčky