Sikora - bakalářská práce

Pokud bych se měl pokusit kriticky zhodnotit okolnosti realizace svého výzkumu, vytknul bych možná jednak nevyrovnaný poměr mezi mladšími a staršími respondenty. V obou skupinách však poměr mezi dívkami a chlapci téměř vyrovnaný byl.

Za další bych podotknul, že by možná mohlo být vhodnější, kdyby obou skupinám respondentů (mladším i starším) bylo formulováno jednotné zadání, přestože jsem se poměrně dostatečně přesvědčil, že pojetí pubescence se značným způsobem odlišuje u dětí v prepubescenci a u samotných pubescentů. Součástí zadání také mohlo být, aby každý respondent uvedl své pohlaví, což by mi pak jednak usnadnilo práci, jednak by to zajistilo věrohodnější údaje o poměru mezi děvčaty a chlapci.

Co se týče návrhu případného dalšího výzkumu, jenž by na tento navazoval, mohla by být více prohloubena analýza dat, bylo by možná také prospěšné s dětmi zorganizovat fokusové (ohniskové) skupiny, případně i rozhovory, zaměřovat se rovněž na prostředí dětí, popřípadě také více mluvit s rodiči a učiteli o tom, jak období pubescence pojímají oni.

ZÁVĚR

Teoretická část mé bakalářské práce pojednává o charakteristice vývojového období prepubescence a pubescence.

Ve výzkumné části jsem zjišťoval dětská pojetí pubescence v mém okolí u dětí ve věku 9 – 13 let, a to konkrétně u žáků čtvrté až sedmé třídy základní školy obce Písek, v Moravskoslezském kraji. K tomu jsem použil metodu kvalitativního výzkumu, kdy jsem si nejdříve zajistil slohové práce těchto dětí na zadaná témata týkající se puberty a poté prováděl jejich analýzu nejprve metodou kódování, kdy jsem práci každého dítěte rozdělil na významové jednotky, kterým jsem přidělil nějaký jednotný výraz (kód) a následně provedl kvalitativní analýzu metodou prostého výčtu (frekvenční analýzu) těchto výrazů, kdy jsem stanovoval četnosti jednotlivých výrazů u příslušných čtyř skupin dětí (mladší děvčata, mladší chlapci, starší děvčata a starší chlapci), čímž jsem obdržel nejčetnější výrazy, které splňovaly mnou danou podmínku četnosti alespoň 20 % a prostřednictvím těchto výrazů jsem zjistil jádro neboli dominantní obraz dětského pojetí pubescence. Vedle nejčetnějších výrazů jsem stejnou metodou stanovil také ojediněle vyskytující se výrazy, které jsou však osobitější a tvůrčí, tvořící okraj, jenž je jakousi odlišností od dominantního obrazu ve společnosti.

Pro praxi učitele bych mohl zkusit doporučit následující. Vhodné by bylo pracovat s negativním pojetím pubescence zejména u mladších dětí, tedy dětí spadající spíše do období prepuberty, avšak i u starších dětí, spadající spíše již do samotného období pubescence, jež bývají obvykle součástí druhého stupně základní školy. Přínosné by mohlo být například hovořit o rizikovém chování a jeho prevenci tak, aby byl učitel schopen danou záležitost otevírat jako téma k rozhovorům. Témata jako prevence rizikového chování by však také mohla být doplněna tématem o pozitivním vývoji mládeže, což v sobě zahrnuje především tzv. koncepci „pěti céček“ (five Cs), ke kterým má správný vývoj dospívajícího jedince směřovat. Těmito „pěti céčkami“ jsou kompetence (competence), důvěra (confidence), vztahy (connections), charakter (character) a péče (caring, též soucit, compassion) (Eccles, Gootman, 2002, in Šolcová, 2009). Na základě výskytu výrazu nechuť k učení mezi nejčetnějšími u mladších dětí z mého výzkumu by se dalo mimo jiné usoudit, že pokles školní výkonnosti může být pro děti znakem dospívání, což následně mohou chápat jako motivaci k naplnění statusu „správného puberťáka“ (jako součást jejich identity). Proto by se učitel mohl zaměřovat rovněž na to, jak děti z této role vyjmout, aby takto chuť k učení neztráceli. Rozhodně by se sám neměl podílet na výhradně negativním vymezování tohoto období a mohl by se ve školní třídě třeba i více snažit o vytváření pozitivnější atmosféry, v níž by se děti viděly v lepším světle. Například u dětí, které mívají problémy s agresivitou, kdy určité jednání může být následně některým jedincům velmi líto, by mohlo být přínosné doporučit asertivní techniky sebeovládání nebo takovému dítěti navrhnout z konfliktů odcházet včas, dříve než v určité situaci dojde k negativnímu vyvrcholení a doporučit dítěti, aby agresivní jednání zkoušelo zastavit např. použitím fráze: „Hele stop! Teď mi dej prosím aspoň 5 minut na uklidnění.“ Pedagog by měl být schopen impulzivitu u dětí předpovídat, nikoliv se na dítě unáhleně zlobit. Dále by učitel mohl u dětí podporovat jejich potřeby jako např. potřebu samostatnosti, dobrodružství či zodpovědnosti k sobě. Učitel by také mohl například efektivně promyslet, jak využívat jejich zájmu o elektronická zařízení k upevnění vztahů s nimi nebo k nějaké tvořivé práci. V souvislosti s interakcí také s rodiči dětí by se mohli učitelé s dětmi rovněž například snažit ve třídě vytvořit nástěnku s pozitivními věcnými informacemi třeba právě k období pubescence. Takovéto informace na těchto nástěnkách si pak rodiče mohou sami přečíst např. na třídních schůzkách.