Mezinarodni-vztahy

Čečenská republika Ičkerie

• Roku 1991 se stal prezidentem Čečenců bývalý generál leteckých sil RA Džochar Dudajev. Dudajev se dostal k moci za tiché podpory Jelcina, který doufal, že v nepřátelsky naladěném Čečensku tak bude mít Moskva loajálního partnera. Místo toho vedl generál Dudajev od počátku Čečensko k samostatnosti.

• Po rozpadu SSSR vyhlásili představitelé hnutí za nezávislost, v listopadu 1991 vznik Čečenské republiky Ičkerie. Po odmítnutí přidružení se k Ruské federaci Čečensko formálně zůstalo mimo ruský stát. To dalo podnět k ruským vojenským intervencím.

• Listopad 1991: prezident Jelcin vyslal do Grozného vojenské jednotky, aby převzaly kontrolu nad městem, ale celá akce skončila totálním nezdarem, když Dudajevovy síly zabránily vojákům opustit letiště.

• V roce 1992 Čečensko schválilo vlastní ústavu.

• Rusko se obávalo, že by se případná samostatnost Čečenska stala vzorem pro ostatní části federace.

• Dudajev neudělal mnoho praktických kroků, aby se čečenská samostatnost stala realitou.

• Občané Čečenska zůstávali ruskými občany, na čečenském území nadále platilo ruské právo, ruský rubl zůstal v oběhu v čečenské ekonomice, které se vůbec nedařilo dobře, a stále silnější pozice získával organizovaný zločin (pašování zbraní, praní špinavých peněz, to vše za účasti i některých ruských představitelů).

• Dudajevovu vládu považovali samotní Čečenci stále více za slabou a neschopnou.

První rusko-čečenská válka - 1994 – 1996

• z ruské strany došlo k jednoznačnému podcenění protivníka.

• Ruské jednotky byly do Čečenska vyslány absolutně nepřipravené, vojenští velitelé neměli kvalitní mapy oblasti, jednoznačné rozkazy ani dostatek trénovaných vojáků.

• Jakmile byl postup ruských jednotek zastavován civilisty, odmítla řada velitelů použití síly proti běžným lidem. Postup na Grozny tak byl značně zpomalen a vytratil se moment překvapení Odpor Čečenců byl mnohem silnější, než ruské velení očekávalo, a bylo tak nutné žádat o dodávky vybavení z jiných částí Ruska, což si také vyžádalo určitý čas.

• Jediným úspěchem Ruska bylo obklíčení Grozného.

• 16. dubna 1996 byl ruským náletem vojenských vrtulníků zabit čečenský vůdce Dudajev, což ale neznamenalo snížení odhodlání k odporu ze strany Čečenců.

• Roku 1996 se v Rusku konaly prezidentské volby a Jelcin byl donucen slíbit ukončení značně nepopulární války a v období prezidentské volební kampaně začaly rozhovory znepřátelených stran o případném příměří a stažení ruských vojsk.

• Formální mírová dohoda byla podepsána v květnu 1997.

• Zahraniční reakce na konflikt s Čečenskem

  • Pro většinu západního světa nebyly ruské "problémy" v Čečensku dostatečným důvodem k tomu, aby byly narušeny vztahy s "demokratizujícím se Ruskem".

  • Určitá kritika byla slyšet až poté, co krutosti a porušování lidských práv, ke kterým v Čečensku docházelo (nutno podotknout, že z obou stran), byly stále zjevnější a medializovanější. I tak ale byla kritika například ze strany Spojených států amerických poměrně mírná. Většinou panoval názor, že Čečensko je integrální součást Ruska.