Mezinarodni-vztahy

1. Afganistan.

• Moderní afghánský stát vznikl v roce 1746, poté získali kontrolu nad Afghánistánem Britové a podrželi si ji až do roku 1919. Po krátké britsko-afghánské válce získala země za emíra Amanulláha plnou suverenitu.

• Od roku 1900 bylo sesazeno jedenáct vládců nedemokratickým způsobem. Poslední období stability v Afghánistánu bylo mezi lety 1933 a 1973, kdy v zemi vládl král Záhir Šáh. V roce 1973 ale Záhirův švagr Muhammad Dáúd Chán zahájil nekrvavý puč. Dáúd a celá jeho rodina byli zavražděni v roce 1978, kdy afghánská komunistická strana uspořádala převrat a převzala vládu v zemi.

• Obyvatelstvo Afghánistánu se rozděluje do mnoha etnických skupin. Největší skupinou jsou Paštunové, dále Tádžikové, Uzbekové a Hazárové. Většina Afghánců jsou muslimové.

• Většina obyvatelstva trpí nedostatkem potravy, oblečení, bydlení, lékařské péče a jinými problémy způsobenými vojenskými operacemi a politickou nejistotou. Inflace zůstává vážným problémem

• Afganistan zažívá od konce roku 1970 nepřetržitý válečný stav:

  • občanská válka

  • r. 1979 - sovětská invaze

  • r. 2001 invaze vedená Spojenými Státy Americkými

První anglo-afgánská válka

Probíhala v letech 1839 až 1842. Jednalo se o jeden z největších válečných střetů během Velké hry, strategického konfliktu mezi Britským a Ruským impériem (později sovětským Ruskem). Výsledkem konfliktu byla drtivá porážka britského vojska a jeho odchod z afghánského území.

První anglo-afghánská válka byla eskalací dlouholetého diplomaticko-politického napětí mezi carským Ruskem a Britským impériem. Území Afghánistánu se nacházelo mezi oběma mocnostmi na strategicky důležitém místě. Jak Rusové, tak Britové se snažili získat na afghánské území svůj politický vliv.

Britská armáda se ve svém dalším postupu afghánským území setkávala s větším či menším odporem. Obsadila většinu země, avšak setkala se s tuhým odporem místních obyvatel. Ti jen velmi těžce nesli přítomnost cizích vojsk ve své zemi. Započal partyzánský boj Afghánců, do jehož čela se postavil syn uprchnuvšího Muhammada Dósty Akbar Chán. Britská strana musela čelit vytrvalým partyzánským aktivitám místních obyvatel a navíc byla nucena vyplácet ohromné sumy místním kmenům, aby si zajistila jejich podporu. Když se tato praxe stala pro britskou stranu finančně neúnosnou a zastavili vyplácení úplatků kmenovým vůdcům, jednotlivé kmeny se brzy začaly bouřit a pobíjet místní britské posádky. Pro britskou stranu bylo mimo jiné zdrcující, když kmen Ghilzajů obsadil klíčový Chajbarský průsmyk. Angličané se ještě snažili přivolat z Britské Indie posily, ty však byly již cestou pobity.

Počátkem roku 1842 se početně velmi oslabená a morálně zdrcená britská armáda vydala na ústup.

Během ústupu se britský konvoj stal terčem ozbrojených útoků afghánských kmenů, které dobře znaly místní terén a na rozdíl od ustupujícího vojska měly dobré zbraně a dostatek zásob. Povstalci pobili velkou část britského vojska, a koho nepobili, ten zemřel následkem namáhavosti cesty, především pak zimy a nedostatečného množství potravin. Do bezpečí Džalálábádu se nakonec dostal pouze jediný Evropan, těžce raněný lékař William Brydon, který později podal zprávu o strastiplném pochodu ustupujícího vojska