Mezinarodni-vztahy

spolkových zemí

- Počet zástupců v horní komoře určuje prezident na

základě výsledků sčítání lidu (naposledy v roce 2002),

z každé spolkové země nejméně 3 a nejvíce 12 členů

Spolkový sněm

Schází se příležitostně

Dohromady ho tvoří zástupci horní i dolní komory

Volí prezidenta

Hlasuje o vyhlášení referenda ve věci odvolání

prezidenta

Hlasuje o vydání prezidenta k trestnému stíhání

Hlasuje o vydání prezidenta Ústavnímu soudu

Hlasuje o vyhlášení války

Vláda

Tvořena spolkovým kancléřem, vicekancléři a ministry,

kteří jsou zodpovědní za jednotlivé resorty

Spolkový kancléř je jmenován prezidentem

Spolkový kancléř sám vybírá jednotlivé ministry a

vicekancléře

Kancléřem vybraní ministři jsou do funkce oficiálně

jmenováni prezidentem

Spolkový kancléř Rakouska – Werner Faymann (od 11.

prosince 2008)

Volební systém Rakouska

Princip poměrného zastoupení s vázanou kandidátní listinou.

K přepočtům se užívá Hagenbach-Bischoffova metoda s uplatněním preferenčních hlasů.

Kandidující strana získá poslanecký mandát, obdrží-li při volbách minimálně 4% hlasů.

Zisk mandátů v případě volební koalice zákon výslovně neupravuje.

Kandidátní listinu mohou podat politické strany, jejichž činnost se řídí zvláštním zákonem.

1. Německo v letech 1945 - 1949.

Poválečné uspořádání Evropy bylo ustanoveno na Jaltské konferenci (únor 45), kde bylo Německo rozděleno na 4 okupační zóny: Francouzskou, Ruskou, Anglickou a Americkou (při procesu sjednocování v 90. letech musí souhlasit všechny 4 mocnosti). V roce 1945 byly zakázány fašistické strany a povoleny CSU=křes.dem, FDP=strana svobodných, soc. dem, a tyto strany jsou vedeny osobnostmi např. Konrad Adenauer (CSU).

Nejvyšší moc v Německu vykonávala Spojenecká kontrolní rada v Berlíně tvořená zástupci Velké Británie, USA a SSSR v listopadu 1945 se připojila Francie. Tato komise byla stanovena na základě dohody „o kontrolním systému v Německu“ 14. listopadu 1944. Dohoda stanovovala, že po vítězství spojenců mají nejvyšší správu v Německu vykonávat vrchní velitelé ozbrojených sil Francie, Velké Británie, USA a SSSR. Každý ze spojenců vykonával tuto správu ve své okupační zóně a společně ji vykonávali jako členové Kontrolní rady o otázkách týkajících se Německa jako celku. Spojenecká kontrolní rada poprvé vystoupila na veřejnosti 30. srpna 1945. Kontrolní rada se mohla usnášet pouze jednomyslně a předně se zabývala rušením nacistických zákonů a realizací Postupimských dohod, ale nedisponovala žádnou výkonnou mocí, tu zabezpečovali vojenští guvernéři jednotlivých okupačních zón. Nutnost jednomyslného usnášení Kontrolní rady vedlo k brzkým neshodám v otázkách hospodářské jednoty Německa, jak to předepisovala Postupimská dohoda. Hospodářská nejednotnost Německa se poprvé projevila již v zimě 1945/46. Francouzská správa bránila vytvoření německých ústředních úřadů, ale ani Britové ani Sověti nebyli nakloněni hospodářskému sjednocení Německa. Tímto začínaly první rozpory v otázkách uspořádání Německa. Funkční schopnost Kontrolní rady se začínala ochromovat rostoucí nedůvěrou mezi západními spojenci a Sovětským svazem a k tomu Francie měla své odlišné představy o uspořádání své okupační zóny. Činnost Kontrolní rady skončila 20. března 1948, kdy sovětský zástupce opustil zasedání na protest proti londýnské konferenci šesti západních mocností. Západní spojenci se zde dohodli na společném státním uspořádání svých okupačních zón. Ve dnech 15. 6. – 12. 7. 1946 proběhla v Paříži konference ministrů zahraničních věcí USA, Velké Británie, Francie a SSSR k německé otázce. 20. července 1946 Spojené státy požadovali v Kontrolní radě uzavření vícestranných smluv mezi okupačními mocnostmi, aby se lépe zvládaly hospodářské problémy a zásobování Německa. Britové s tímto návrhem o deset dní později souhlasili. 1. ledna 1947 vstoupila v platnost americko-britská smlouva o vytvoření sjednocené hospodářské oblasti takzvané Bizonie. Obě zóny se vzájemně velice dobře hospodářsky doplňovaly. Britská zóna disponovala především surovinami a těžkým průmyslem a v americké zóně se nacházel především zpracovatelský průmysl. Zemědělství bylo téměř na stejné úrovni v obou zónách. Britové i Američani vyzývali Sověty i Francouze k hospodářskému sjednocení všech okupačních zón, jak to ustanovovala Postupimská dohoda. Francie se nechala přemluvit a 8. dubna 1949 přistoupila k Bizonii, a tím dala vzniknout Trizonii. Toto hospodářské seskupení bylo předchůdkyní Spolkové republiky Německo.