Mezinarodni-vztahy

1. Války v Indočíně (1946 - 1954, 1964 - 1973).

Francouzká koloniální válka v letech 1946 – 1954. Po ukončení japonské okupace Indočíny na konci 2. sv. války se vlády ve Vietnamu zmocnila komunistická strana vedená Ho Či Minem (v srpnu 1945 vyhlásil Vietnamskou demokratickou republiku), která však nebyla schopna zabránit pokusu Francie obnovit koloniální vládu v celé Indočíně. Již v říjnu 1945 se fran. jednotky vrátily do Saignonu, ovládly deltu Mekongu a v listopada 1945 obsadily Haiphong. Otevřená válka mezi Francií a komunisty začala 19. 12. 1945. Vietnamská armáda Viet Minh, vedená generálem Vo Nguyen Giapem, byla nedostatečně vyzbrojená, a tak zahájila tzv. partizánskou válku. Pod tlakem USA, poskytující Francii vojenskou pomoc, vytvořili Francouzi vietnamský stát jako součást Francouzské unie v čele s císařem Bao Daiem a zformovali vitnamskou národní armádu.

Od roku 1949 poskytovala Viet Minhu vojenskou pomoc komunistická Čína. Roku 1950 se podařilo Viet Minhu dobýt pár fr. opěrných bodů a získal tak spojení s Čínou. V roce 1951 zaútočil Viet Minh na fr. jednotky v deltě Červené řeky a utrpěl velké ztráty. Francie (generál Salan) ve snaze zničit partizány zahájila roku 1952 podél Červené řeky rozsáhlou ofenzivu a Viet Minh na ni odpověděl přenesením akcí do sousedního Laosu a Kambodže.

Francii pod vedením generála Navarra se pokusila přinutit Viet Minh k rozhodující bitvě a proto provedla koncem roku 1954 operaci Castor, výsadek v laoském pohraničí, který vedl k bitvě u pevnosti Dien Bien Phu. Francouzi byli poraženi. Po ukončení Korejské války se Vietnam stal hlavním bojištěm světového komunismu. Porážka u Dien Bien Phu těsně v předvečer zahájení mírových jednání v Ženevě (účast 4 velmocí a Číny) zajistila přechod severní části Vietnamu pod vládu komunistů. Vietnam byl tak rozdělen na dvě části, které dělila 17. rovnoběžka. Zbývající indočínské celky, Kambodža a Laos, dosáhly v Ženevě potvrzení nezávislosti.

V severním Vietnamu (VDR) zavedl Ho Či Min komunistický režim, který se opíral o spolupráci se Sovětským svazem a Čínou. V jižní části země, ve Vietnamské republice, existovaly sice demokratické instituce, ale vládl zde katolicky orientovaný diktátor Ngodinh-Diem, jež se opíral o pomoc USA. Poté co byl nenáviděný diktátor v roce 1963 svržen a zabit, se zdálo, že Vietnam bude sjednocen pod komunistickou vládou. To ale nechtěly připustit USA a chtěly tomu vojensky zabránit. V roce 1964 využily USA incident v Tonkinském zálivu, kde dvě americké lodě byly vystaveny palbě hlídkových člunů VDR. Ta ještě předtím založila ozbrojené složky – Lidovou armádu osvobození Vietcong a už v roce 1963 došle ke střetu u vesnice Ap Bac Vietcongu s jihovietnamckou armádou, která byla poražena. Americký Kongres zplnomocnil prezidenta L. B. Johnsona, aby dal pokyn k válce. Válku vedly obě strany neúprosně a brutálně. V letech 1965 – 69 bombardovala americká letadla i severní Vietnam, aby zabránila pronikání pomoci. Např. v roce 1968 na vietnamský svátek Nového roku zahájil Vietcong ofenzivu Tet, USA útok odrazily.