Mezinarodni-vztahy

Srpen 1956 – se koná porada 250 velitelů fronty národního osvobození. Dochází k vytvoření Národní rady alžírské revoluce, skládající se ze 17 členů a 17 kandidátů. Je zefektivněna řídící a koordinační činnost, propracována postupná přeměna partyzánské formy armády v armádu pravidelnou.

V roce 1957 Francie učinila pokus izolovat povstalce zvenčí. Podél celé alžírsko-tuniské hranici byla vybudována Moriceova linie, dlouhá 350 km. Osvobozenecká armáda překážky prolomila.

17. 9. 1958 je vyhlášena Alžírská republika v čele s Ferhatem Abbasem.

Konec roku 1958 – nový francouzský velitel generál Chall připravil tzv. Challův plán. Francie už měla v Alžírsku 2/3 svého letectva, 1/2 vojenského námořnictva. Používá výsadky, vrtulníky, dělostřelectvo a bombardování.

Challův plán není splněn ani v roce 1959, ani v roce 1960. Vláda je nakonec donucena přistoupit k jednání.

16. 9. 1959 – de Gaulle vystupuje s projevem, v němž přiznává alžírskému lidu právo na sebeuvědomění.

Začátek roku 1961 – obyvatelé Francie se vyjádřili v referendu o schválení sebeurčení pro alžírské obyvatelstvo.

18. 3. 1962 – dohoda o zastavení palby podepsaná v Evianu. Ukončení osmileté války, nastolení mírových vztahů na základě rovnosti, francouzská vláda uznala nezávislost Alžíru a právo jeho lidu na svobodný vývoj. Alžírská strana souhlasila s jistými výhodami pro Francii v oblasti hospodářské. Francie mohla užívat vojenské základny na alžírském území.

Z 10 milionů alžírského obyvatelstva bylo zabito přes milion, přes dva miliony Alžířanů bylo násilně vysídleno z domovů.

V. republika:

Příchod generála de Gaulla k moci. Konec 4. francouzské republiky, jejíž charakter de Gaulle od počátku ostře odmítal.

Vládní propaganda se rozjela na plné obrátky, vychválila de Gaulla jako obnovitele svobody ve Francii v době 2. světové války, jako obhájce její velikosti a záruku proti vnitřním nepokojům a nepořádkům.

28. 9. 1958 – nová ústava – největší pravomoc náleží prezidentovi, parlament se stal orgánem velmi nevýznamným, vláda je parlamentu odpovědna jen formálně, vykonává jen prezidentovy příkazy; úprava vztahů Francie k jejím koloniím (podle britského vzoru vytvoření Společenství), měly na vybranou, stát se autonomní, a nebo přímo zámořskými departementy Francie. Většina zvolila první možnost.

Otevřeně proti ústavě se vyslovil pouze lid Guineje, který si vydobyl samostatnost a nezávislost své země, Guinej nezlomila ani ostrá hospodářská blokáda ze strany Francie. To přivedlo i ostatní členy Společenství, aby si zvolili cestu samostatnosti a nezávislosti.

Tento ústupek Francie byl důsledek národně osvobozeneckého hnutí, které se francouzská vláda snažila zadržet a oslabit.

21. 12. 1958 – generál de Gaulle se stal prezidentem, jmenoval novou vládu v čele s M. Debré