Mezinarodni-vztahy
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu DOCX.
Rychlé a úspěšné budování nového režimu.
Vládní propaganda neustále ukazovala de Gaulla jako zachránce a osvoboditele Francie za 2. světové války a jako politika, který uchránil Francii od občanské války v roce 1958. Byl představován jako někdo, kdo je schopen obnovit slávu a velikost Francie a dát jí významné místo v mezinárodní politice.
Jaro 1959 – volby – projevuje se nespokojenost obyvatel s dosavadní politikou vlády (de Gaulle byl vydáván jako odpůrce sjednocené Evropy a spolupráce se Západním Německem, ale jeho vláda pokračovala v linii předchozích vlád (a ještě prohloubila spolupráci s NSR).
Francie se zapojila do budování EHS (Francie, NSR, Belgie, Holandsko a Lucembursko – “společný trh”).
Leden 1960 – puč v Alžíru – zlikvidován, ale situace v Alžíru řešena nebyla.
Kladným prvkem v de Gaullově vládě bylo pozvání N.S. Chruščova do Francie 23.3. – 3.4. 1960.
Francii trápily nejrůznější otázky vnitropolitické i zahraniční, nejdůležitější zůstávala alžírská otázka, sílily také tlaky prostých občanů proti nesmyslnosti války.
jaro 1962 – mezinárodní situace a zostřující se vnitřní politika donutily francouzskou vládu uzavřít se zástupci prozatímní vlády Alžírské republiky dohodu o příměří – 18.3. 1962 – smlouva v Evianu
Dohody v Evianu znamenaly porážku vládní politiky, de Gaulle vyměnil ministerského předsedu Debrého za ředitele Rotshildovy banky G. Pompidoua.
I přes neúspěchy si Francie přece jen udržela velký vliv ve svých bývalých koloniích. Nejsložitějším problémem francouzské koloniální politiky zůstala nadlouho alžírská otázka. Krvavá koloniální válka, do níž nakonec Francie zapojila půlmiliónovou armádu, trvala téměř osm let. Ani nástup de Gaulla v zásadě nic nezměnil. 18. 3. 1962 – v Evianu podepsány dohody o ukončení války a poskytnutí nezávislosti Alžírsku.
Zahraniční politika SSSR v době L. I. Brežněva (1964 - 1982) např. Československo, Čína, Afganistan (1979), ale i Helsinky, projekty o odzbrojení SALT 1, 2, vztah k Polsku, ...
Leonid Iljič Brežněv (1906 - 1982) stál téměř tři desítky let na vrcholu mocenské pyramidy sovětské říše a téměř dvě desetiletí byl jejím nejvyšším představitelem. Ukrajinskou KS tehdy řídil Nikita Sergejevič Chruščov, se kterým bude Brežněvova kariéra spojena v následujícím čtvrtstoletí.
Když vypukla velká vlastenecká válka (červen 1941) vstoupil do Rudé armády jako politický komisař. Účastnil se řady bojů a osvobozovacích operací, které završil v roce 1945 vstupem na území Československa.
Na XIX. sjezdu KSSS byl zvolen tajemníkem ÚV a kandidátem prezídia ÚV a tak se zařadil mezi poslední favority J. V. Stalina.
V roce 1957, když došlo ke krizi uvnitř stranického vedení, byl N. S. Chruščov téměř odvolán ze své funce prvního tajemníka ÚV, když se proti jeho politice postavila většina čelnů předsednictva. Brežněv se postavil na stranu svého patrona a po boku dalších Chruščovových protége zaktivizoval plénum ÚV proti konzervativnímu stalinistickému křídlu, zařadil se mezi skupinu nejmocnějších členů předsednictva KSSS druhé poloviny padesátých let.