20. Kázeň a svoboda ve výchově

Projevy (ne)kázně:

Podoba školní (ne)kázně se před mnohé přetrvávající rysy proměňuje s postupujícím časem, vývojem společnosti, úrovní poznání, vědy, techniky či kultury. V průběhu času se mění formy a frekvence projevů školní nekázně. Přestupky lze rozdělit do dvou kategorií:

1. nekázeň vůči učitelům (škole): drzost, vulgárnost, vandalismus, šikana, krádeže, poškozování věcí učitelů, konzumace drog a alkoholu, kouření, záškoláctví, fyzický útok, lhaní, pomlouvání, pozdní příchody, zapomínání úkolů a pomůcek, přepisování známek, apod.

2. nekázeň vůči (spolu)žákům: vulgárnost, šikana, rvačky, krádeže, poškozování osobních věcí, předbíhání ve frontách na oběd, bojkotování práce ve skupině, shazování viny na druhé, apod.

V případě některých projevů chování žáků je těžké rozhodnout, zda je jedná o nekázeň či nikoli. Přestože základním vodítkem pro takové posuzování je školní řád, nemusí být věc zcela jednoznačná, jelikož školní řád nesmí být v rozporu s právním řádem nahého státu. Dále musí být ustanovení školního řádu v některých oblastech obecná, z čehož mohou pramenit různé rozpory a nedorozumění. Typickým příkladem je nošení slušného oblečení. (Kdo rozhoduje o tom, co je a co není slušné oblečení?)

Řešení výchovného konfliktu:

Základním předpokladem prevence a řešení (nápravy) nekázně je odhalení její existence, respektive zjištění jejích forem, intenzity a závažnosti. Mezi metody, které mohou pomoci učitelům odhalit nekázeň, patří: pozorování, škálování, dotazník, analýza školní dokumentace, projektivní techniky, rozhovor a akční výzkum.

V situacích nekázně žáků, volí učitelé takové postupy, které by měly vést ke změně nevhodného chování ze strany žáků. Strategie výchovného působení, které učitel volí, je úzce spjato je jeho osobních pojetím výchovy.

Christiane Boucharlat v knize Učitel a problémový žák uvádí několik strategií, jak postupovat při řešení konfliktu mezi učitelem a třídou:

• vyhýbavé chování: snaha učitele si konflikt nepřipouštět, riskuje, že se bude konflikt zhoršovat,

• nátlak a donucení: učitel užívá svoji pravomoc a donucovací prostředky,

• přizpůsobení se nebo zmírnění problému: učitel se snaží minimalizovat neshody, upřednostnit dobré vztahy se žáky,

• kompromis nebo smlouvání: princip „něco za něco“, uniká podstata problému,

• vyjednávání nebo vyřešení problému: jak vyřešit konflikty za pomoci diskuse, učitel žáky považuje za partnery v dialogu.

Marta Langová a Marie Vacínová v knize Jak se to chováš, podotýkají, že diskuse je nejvhodnější metodou, jak se dopátrat osobního výkladu situace, která se odehrála mezi žáky. Diskuse učitelů s žáky (skupinová i individuální) je jedním z nejúčinnějších postupů učitelů v případě nevhodného sociálního chování žáků. Rozhovor je veden ohleduplně a jemně. Učitel se soustředí na současný problém, nediskutuje osobní vlastnosti žáka ani jeho někdejší situace sociálního chování, aby u žáka nevznikl dojem, že mu učitel nechce pomoci, ale že jej chce pouze potrestat.