20. Kázeň a svoboda ve výchově

Prostředkem pro řešení výchovných problémů může být také podle Jiřího Čápa a Jana Mareše (Psychologie pro učitele) odměna a trest. Odměnu chápou jako působení učitelů, vychovatelů, rodičů, které přináší vychovávanému jedinci uspokojení jeho některých potřeb a současně vyjadřuje kladné společenské hodnocení jeho chování či jednání. Trest je působení učitelů, vychovatelů, rodičů, ale i sociální skupiny, jenž přináší vychovávanému jedinci omezení jeho některých potřeb.

Odměnou může být:

• pochvala, projev sympatie, úsměv, pozitivní emoční hodnocení,

• dárek, ať už věcný či peněžní,

• zprostředkování nějaké činnosti nebo zážitku, který si dítě přeje.

Tresty jsou:

• fyzické,

• psychické (projevy negativních emocí),

• potrestání zákazem oblíbené činnosti či donucení k neoblíbené činnosti.

„Výchova založená spíše na odměnách má lepší výsledky než výchova užívající převážně trestů.“

Autorita ve výchově:

Moc je schopnost ovlivňovat jednání jiné osoby nebo skupiny lidí.

Faktory ovlivňující vznik autority učitele:

• vyjádření učitelova postavení: velká část autority učitele se odvozuje od statusu, který vyplývá z této role, důležité je nejen určitý status mít, ale hlavně v souladu s ním jednat, status bývá vyjadřován činnostmi,

• kompetentní vyučování: učitel musí dát žákům najevo, že svému předmětu rozumí a že o něj má zájem,

• výkon manažerského řízení třídy: jedná se o způsob řízení,

• účinné řešení nevhodného chování žáků: autoritu učitele posiluje správné, včasné a spravedlivé řešení případů a situací nevhodné ho chování žáků.

Autorita učitele je úzce spojena s problematikou kázně a trestů a ty jsou konfrontovány s hledáním prostoru pro svobodu dítěte. Dítěti ale nelze dovolit vše, je nutné ho vést tak, aby dospělo k dobrovolné kázni, takže otázka kázně je považována ve výchově za klíčový moment. Přijetí pravidel a kázně tvoří základ efektivního vyučování a autorita je jeden z nejpodstatnějších prostředků, který ukázňování motivuje.

Klíč k zavedení dobré kázně ve třídě je v tom, aby žáci přijali učitelovo postavení a uznali, že učitel je oprávněn řídit jejich chování a průběh jejich učení. Ve třídě, v níž je hodně žáků, nemohou učební činnosti probíhat úspěšně, pokud by učitelům jejich postavení (autorita) neumožňovalo ovládat, řídit a usměrňovat veškeré dění ve třídě.

Moc ve školní třídě:

Moc ve školní třídě je přirozenou součástí výchovně-vzdělávacího procesu. Moc můžeme ve vztahu k učiteli chápat jako učitelovu schopnost ovlivnit žáky v tom, aby činili, co po nich učitel požaduje. Učitelova moc existuje jen tehdy, pokud ji žáci percipují a akceptují ji. Učitel může moc využít i zneužít, a to nejen vědomě, ale i nevědomě. Cesty k udržení moci učitelem jsou různé. Důležité je připomenout, že nastolení klimatu vhodného pro učení může být dosaženo nejen důrazem na poslušnost a donucování, ale i vyjednáváním se žáky, diskusí, skupinovou účastí a kontrakty.