20. Kázeň a svoboda ve výchově

Učitelé však nejsou jedinými aktéry ve školní třídě, kteří mohou získat vliv. Do mocenských vztahů ve školní třídě vstupují sami žáci. Moc se projevuje mezi žáky navzájem a žáci mohou vystupovat mocensky i vůči učiteli. Za klasickou lze v tomto ohledu považovat etnografickou studii Woodse (Hammersley, M., & Woods, P.Life in school: Sociology of pupil culture.)

který diferencuje typy žákovského chování při adaptaci na požadavky učitele do šesti podob:

• konformita (žáci nadšeně souhlasí s cíli učitele),

• ritualismus (akceptace norem ve škole, aniž by se žáci s těmito normami ztotožňovali),

• únik (lhostejnost k cílům školy, žáci se nenápadně věnují únikovým činnostem),

• kolonizace (žáci přijímají školní normy a postoje, avšak za účelem naplnění vlastních cílů),

• nesmíření se (lhostejnost k cílům školy, projevuje se vyrušováním, provokováním),

• rebelie (odmítnutí požadavků školy, projevuje se otevřenou vzpourou nebo chozením za školu).

Zatímco Woodsova typologie zachycuje především sílu mocenského vstupu žáků, typologie Kláry Šeďové (Mocenské konstalave ve školní třídě) bere v potaz dvě kritéria:

1. zda je moc spíše v rukou učitele, nebo žáků,

2. zda jsou cíle učitele a žáků společné, nebo rozdílné.

Ve výsledné typologii čtyř mocenských konstelací:

• zobání z ruky (převažuje vliv učitele),

• přesilovka (převažuje vliv učitele),

• cirkulace (převažuje vliv žáků),

• tahanice (převažuje vliv žáků).

Liší se však sdílením cílů žáků s učitelem. V cirkulaci moci učitel slevuje ze své dominance ve prospěch žáků. Učitel a žáci přitom sdílejí společné cíle. Žáci jsou angažovaní, pokládají otázky k učivu. Ten, kdo se dotazuje, má v dané mocenské konstelaci chvíli mocenskou převahu. Oproti tomu v tahanici žáci s učitelem cíle nesdílejí, berou vyučování jako příležitost otestovat vlastní síly a pobavit se. V důsledku toho pak nedochází k plnému dosažení edukačních cílů.

Projevy, kterými se žáci snaží vyhnout požadavkům učitele či dosáhnout vlastního záměru, jsou označovány jako rezistence žáků. Rezistenci definujeme jako opoziční akt k něčemu, s čím jedinec nebo skupina nesouhlasí a můžeme ji chápat jako soutěž o moc. Rezistentní chování žáků je manifestováno jako neochota učit se, odmítání školy, neangažovanost a apatie, neplnění požadavků, vzpurnost. Rezistentní chování se často projevuje nekázní, ale ne každá nekázeň je rezistencí. Rezistenci můžeme označit za specifický typ nekázně. V teoriích rezistence toto

chování připisováno převážně vnějším vlivům. Mnohdy je snahou žáků skrze nevhodné chování vzbudit pozornost učitel. Žáci mohou být ve třídě rezistentní z těchto důvodů:

• nudný výklad učitele,

• příliš nízké nebo naopak vysoké nároky,

• podoba vyučování neodpovídá jejich mentálním modelům učení a prekonceptům, jenž si do třídy přinášejí.