Pedagogika - stará 1 nejstručnější

Praktická činnost žáků by měla být(Mojžíšek, 1997):

• výchovná a informující • smysluplná a přijatelně motivovaná • přiměřená (věku i individuálním zvláštnostem a schopnostem) • měla by být vždy spojena s myšlením • průběh i výsledky by měl žák radostně prožít , měl by mít pocit uspokojení, že jeho praktická činnost měla smysl

• metody praktických prací nejsou pouze prostředkem vedoucím k novým poznatkům, ale jsou zpravidla spjaty s utvářením nových dovedností

Metody praktických prací:

• frontální pokusy – dělají je žáci zpravidla v menších skupinách a buď paralelně s učitelovým demonstračním pokusem nebo samostatně; realizují se za pomocí dostatečného množství pomůcek (tzv. žákovských souprav)

• laboratorní práce – v přírodovědných a technických předmětech; jde o aktivní a samostatnou práci žáků, kteří laborují, experimentují, pozorují, popisují, měří a dospívají k určitým výsledkům a závěrům, sloužícím k ověření již známých poznatků nebo vyvození poznatků nových; probíhají v odborných učebnách nebo laboratořích a žáci pracují ve skupině nebo samostatně; tyto práce rozvíjí zejména myšlení žáků, učí je organizaci práce, zacházení s různými látkami a přístroji,…

• práce žáků s multiplikáty pomůcek – každý žák (případně dvojice) má k dispozici učební pomůcku, s kterou může manipulovat, experimentovat, provádět vlastní měření a zjišťovat její vlastnosti (např. modely těles v matematice pro vypočítání objemu, povrchu, obsahu,..); nejde tedy o demonstraci jevu nebo děje, jako je tomu při pokusu, ale jde o aplikaci získaných poznatků na konkrétním materiálu

• praktické práce ve školních dílnách a praktické práce pěstitelské a chovatelské – žáci se při nich seznamují se základními vlastnostmi různých materiálů (dřeva, kovu,..), učí se zacházet se základními nástroji, blíže poznávají živočichy a rostliny,…a tak dál…

Pracovní výchova (podle Johna Locka – O výchově)

Dětský sklon k činnosti se má vždy usměrňovat k tomu, co pro dítě může být užitečné. Mnohé manuální dovednosti, jejichž získávání a vykonávání je spojeno s námahou, nejen zvyšují, když se jim věnujeme, naši obratnost a zručnost, ale prospívají i našemu zdraví, a to zejména ty, které vykonáváme na čerstvém vzduchu. V nich je tedy možno spojovat se vzděláním péči o zdraví a mnohé z nich jsou také vhodné k osvěžení mezi studiem. Při jejich volbě je nutno brát v úvahu věk a sklony člověka a musíme se vyhýbat všemu nucením, když je doporučujeme.

Protože mysl nevydrží, aby byla stále zaměstnávána stejnou věcí nebo stejným způsobem. Měli by mít lidé se sedavým způsobem života nebo věnující se studiu nějakou činnost, která by rozptylovala jejich mysl a zároveň zaměstnávala jejich tělo.