Závěrečná zpráva z oborové praxe (přírodopis)

První výstava nálezů z nejstaršího období vývoje člověka Člověk a jeho rod pana prof. Karla Absolona probíhala od roku 1928 na Brněnském výstavišti. Stálá expozice Pavilonu Anthropos byla v Pisárkách založena v roce 1963 panem prof. Janem Jelínkem. V rámci exponátů vývoje lidského rodu jsou zde zahrnuty i kostry prapředků člověka, gorily a šimpanze, související s procesy hominizace a sapientace.

První částí naší exkurze byly exponáty rodu Australopithecus.

Zástupci gracilní větve Australopithecus afarensis (Australopiték afarský), podle východoafrického kmene Afarů, jejichž změny byly považovány za hlavní motor k rozvoji linie moderního člověka, jsou charakterizováni štíhlým tělem, výškou 110 – 135 cm a váhou 30 – 40 kg.

Roku 1976 byla nalezena kostra samice nižšího vzrůstu nazvaná Lucy, u níž není zachován úplný sled kostí, avšak na základě poměru dolních a horních končetin se stanovuje vzpřímenost těla. Tato vývojová větev je datována 3 mil. let zpět a je spjata s tektonickým územím tzv. Afarským trojúhelníkem.

Zástupci větve robustní se vyznačují silnostěnnou, mohutnou lebkou s hřebenem Crista sagittalis a specifickými úponkami žvýkacích svalů, díky nimž jsou považování za býložravce.

Náplní druhé části byly ukázky již zástupců rodu Homo, a to druhu Homo habilis (člověk zručný). Jako první opracovával přírodní materiál, zejm. valouny, na různé nástroje. Živil se jako mrchožrout, jenž kořist zpracovával bez ohně a z ní konzumoval především vnitřnosti. Jeho pozůstatky byly nalezeny v jezerních sedimentech rokle Olduvai, odkud známe jeho kulturu, jež je datována 2,2 – 1,6 mil. let zpět. Dorůstal výšky asi 140 cm, vážil cca 45 kg.

Třetí částí exkurze byl model 11 – 12letého chlapce druhu Homo ergaster (člověk dělný). Výškou 170 cm se podobá dnešnímu člověku. Vyznačuje se mj. plochými švy na lebce či ztrátou chlupů. Jeho nejstarší nálezy byly objeveny v saharské oblasti Afriky a jsou pokládány za 1,6 mil. let staré. Považuje se za aktivního lovce, jenž k smrti uštvával své oběti, z nichž pak konzumoval zejména játra.

Čtvrtou část tvořily exponáty významného druhu Homo erectus (člověk vzpřímený), považován striktně za asijskou formu, jehož nálezy jsou spjaty s ostrovem Jáva, kde byly nalezeny fragmenty kostry, zejména části končetin a tlustostěnná lebka přiřazována muži tzv. Pithecanthropus robustus.

Obsahem páté části byly ukázky druhu Homo heidelbergensis (člověk heidelberský), jehož první pozůstatky, byly nalezeny ve španělské Gran Dolině. Žil adaptovaný na chladné klima v pleistocénu, zpracovával kůží na oděvy či morek. Jeho kultura se vyznačovala dorozumíváním se již řečí, obchodováním na velkou vzdálenost, zbavováním se mrtvých shazováním do roklí a šachet či prováděním drobných chirurgických zákroků. Podstatnou součástí této doby byli mamuti, zejm. jako lovná kořist i k získání mamutoviny či stoliček.