skripta
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
2.2.2. Cytoplazma
Cytoplazma eukaryotické buňky chová řadu organel - vysoce specializovaných útvarů - nutných
pro život buňky a zajišťujících možnost plnění často specifických funkcí v rámci organismu.
2.2.2.1. Buněčná membrána Buňka je obalena buněčnou membránou (plazmalemmou), která odděluje obsah buňky od jejího
okolí. Tato membrána je selektivní bariérou, která reguluje prostup různých látek jednak do
buňky, jednak ven z buňky. Ve světelném mikroskopu zpravidla není zřetelná, v ultrastrukturál-
ním obraze jeví charakteristickou stavbu ze dvou temných lamel, svírajících mezi sebou světlý
prostor. Každá z těchto vrstev je cca 2,5 nm silná a celá membrána je tlustá od 7,5 do 10 nm.
Protože podobnou strukturu - trilaminární - vykazují vedle buněčné membrány i jiné membrány
buněčných organel - např. mitochondrií, endoplazmatického retikula, Golgiho aparátu, ale i
jaderná membrána - bývá označována jako jednotková membrána.
a- (ř) - bez, nic
morfé (ř) - podoba
kytos (ř)- buňka
plasma (l)- výtvor, stvoření
lemma (ř)- pouzdro
¶ 18 ·
Je tvořena fosfolipidy (např. lecithin a kefalin), součástí většiny je také cholesterol, dále pro-
teiny a oligosacharidy. Molekuly fosfolipidů jsou v membráně k sobě přivráceny lipofilními
konci, zatímco hydrofilní konce jsou orientovány na periferii. Předpokládá se, že trilaminární
ultrastrukturální obraz je podmíněn redukovaným osmiem v lipofilních částech molekul fosfoli-
pidů. Typy fosfolipidů, účastnících se na stavbě obou vrstev, nejsou stejné. To přispívá k nutné
asymetrii membrány. K této asymetrii dále přispívají různé bílkovinné molekuly vestavěné do
membrány, jednou uložené pouze v jedné (zevní nebo vnitřní) části membrány, jindy prostupu-
jící přes obě vrstvy. Dále se na stavbě membrány účastní různé oligosacharidy, jednou vázané
na fosfolipidové molekuly, jindy na proteiny, ale u buněčné membrány vždy na povrchu zevní
vrstvy. Tvoří součást receptorů, které registrují přítomnost bioregulátorů a předávají signál do
buňky. Vedle výše uvedených bílkovinných molekul, které jsou přímo vystavěny do membrány,
a které bývají označovány jako integrální proteiny, se zde nalézají další, označované jako peri-
ferní proteiny, jejichž spojení s membránou je volnější a mohou být snadno extrahovány sol-
nými roztoky.
Bílkovinné molekuly tvoří zpravidla více než 50 (váhových) % z membrány. Jak bylo již uve-
deno, některé molekuly zasahují jen do jedné vrstvy, jiné pronikají oběma vrstvami membrány.
Tyto druhé mají někdy schopnost vytvořit kanál, kterým mohou pronikat do buňky (nebo nao-
pak) ve vodě rozpustné látky, jako některé ionty. Ale řada iontů, jako např. Na+, K+ a Ca++, jsou
přes membránu transportovány aktivně.
V této mozaikové membráně, která je za teploty organismu polotekutá, dochází dále k častým
přesunům fosfolipidů (ve směru rozložení membrány), přesuny v kolmém směru jsou řídké.
Rovněž molekuly proteinů se mohou v rovině membrány pohybovat. Většinou jsou rozloženy
náhodně, ale za určitých podmínek se mohou hromadit v určitém úseku membrány. Tento jev je
nazýván "caping".