skripta
Níže je uveden pouze náhled materiálu. Kliknutím na tlačítko 'Stáhnout soubor' stáhnete kompletní formátovaný materiál ve formátu PDF.
2.2.1.3. Jadérko Jadérko (nucleolus) je zpravidla kulovitý útvar a může dosahovat velikosti až 1 µm. Nezřídka
jádro chová i více nukleolů. Jsou tvořeny RNA a proteiny. Jadérko je zpravidla dobře vyvinuto
v buňkách syntetizujících proteiny. V ultrastrukturálním obraze můžeme odlišit tři komponenty:
a) pars granulosa, b) pars fibrosa a c) nukleolární organizátor. Pars granulosa je tvořena zrny asi
15 - 20 nm velkými, což jsou vlastně zrající ribosomy, resp. ribonukleo-proteinové partikule.
Jejich bílkovinná složka je syntetizována v cytoplazmě buňky, dostává se do jadérka a zde se
spojuje s RNA. Tato vzniká transkripcí genů v pars fibrosa, která je představována hustě na-
hromaděnými 3-5 nm silnými vlákny RNA. Vlákna RNA bývají navázána na nukleolární orga-
nizátor, který představuje sekvenci DNA - genetickou informaci pro syntézu RNA. Transkripce
(přepis) DNA na RNA probíhá dle stejných pravidel komplementarity bází jako replikace DNA
s tím rozdílem, že místo deoxyribonukleotidtrifosfátů jsou stavebními články ribonukleotidtrifos-
fáty a místo báze thyminu je uracil. Takto vznikají prekurzory jak informační a ribosomální, tak
transportní RNA. Při přepisu jsou do prekurzorových RNA přepsány celé dlouhé úseky genů. Při
(h)eteros (ř)- druhý ze dvou
bene (l)- dobře
malus (l) - špatný, zlý
pars (l) - část, díl
granulum (l)- zrnko
fibra (l) - nit, vlákno
Cytologie
¶ 17 ·
vyzrávání, ještě před transportem do cytoplazmy, jsou některé úseky (introny) RNA vystřiženy
(a zůstávají uvnitř jádra, kde jsou postupně dezintegrovány) a jiné úseky (exony) jsou pospojo-
vány. Toto spojení exonů jednoho genu provádějí malé jaderné RNA (viz dále interchromati-
nové prostory). Pars granulosa a pars fibrosa, zvláště u vysoce aktivních buněk, vytvářejí reti-
kulární útvar, který je nazýván nucleolonema (zvláště v obraze světelného mikroskopu). Pars
amorpha (nebo též fibrilární centra) se nazývá oblast jen světle zobrazeného nukleolárního orga-
nizátoru. Jadérko, proti ostatní karyoplazmě, není ohraničeno žádnou membránou. Často však
naléhá na jadérko heterochromatin nazývaný perinukleolární chromatin. Význam tohoto uspořá-
dání není dosud dostatečně objasněn. Lidské buňky mají schopnost vytvořit až 10 samostatných
nukleolů. Zpravidla je však vytvořen pouze 1 nebo 2.