skripta

protos (ř)- prvý

eu- (ř)- pravý

karyon (ř)- jádro

nucleus (l) - ořech, jádro

chroma (ř)- barva

peri- (ř)- okolo

¶ 16 ·

jednotku.  Výskyt pórů na jaderné membráně kolísá v širokém  rozmezí. Závisí od typu buňky a
jejího funkčního  stavu.
 Na vnitřní membránu jaderného obalu naléhá  fibrózní lamina, jejíž tloušťka se pohybuje od 80
do 300 nm, což záleží na typu sledované buňky. Tato vrstva je tvořena různými polypeptidy,
nazývanými laminy. Nikdy nepřeklenuje úseky jaderných  pórů.

2.2.1.2. Chromatin

 Chromatin  představuje druhou složku jádra. Můžeme odlišit dva typy chromatinu: a) hetero-
chromatin, který je na běžných světelně mikroskopických preparátech zbarven bazickým barvi-

vem tmavě  a i v elektronmikroskopickém obraze je temný a b)  euchromatin, který se ve svě-
telně mikroskopických  preparátech nebarví a je světlý i v ultrastrukturálních obrazech. Hetero-
chromatin představuje kondenzovaný (neaktivní, spiralizovaný) genetický materiál, v euchroma-
tinu je tento materiál despiralizovaný. Uspořádání a množství chromatinu je  často charakteris-
tické pro různé typy buněk, ale  rovněž pro diferenciální diagnózu mezi benigními a maligními
(zhoubnými) nádory.
 Chromatin  tvoří stočená vlákna DNA, která je  vázána na bazický protein (histony). Základní
strukturální jednotkou chromatinu je nukleosom.  Skládá se z centra tvořeného čtyřmi páry his-
tonů  (H2A, H2B, H3 a H4), okolo kterého je navinuta  dvojšroubovice DNA. Nukleosomy jsou
navzájem  spojeny vláknem DNA (internukleosomální DNA) překrytým histonem H1.
 Chromatinová DNA představuje hlavní formu DNA  v buňce a je nositelem většiny genetických
informací. Tyto informace jsou kódovány triplety bází  nukleotidů DNA. Nukleotidy tvořící
DNA jsou jen  čtyři, odvozené jednak z purinových, jednak pyrimidinových bází: adeninu a
guaninu a thyminu a cytosinu. N-glykosidovou vazbou jsou tyto báze vázány na deoxyribosu, na
kterou je navázaný fosfátový  iont. Na tento fosfát je navázána další deoxyribosa s bází a fosfá-
tovou skupinou. Tak vzniká dlouhý  řetěz - jedno vlákno DNA. Pořadím bází na tomto  řetězci je
vlastně kódována primární (aminokyselinová) struktura bílkovin. Podle tohoto primárního
vlákna se tvoří replikací nová (dceřinná) DNA.  Nukleotidy se doplňují na základě komplemen-
tarity  bází (A-T, G-C) a vlákno DNA se tak zdvojuje. Při  zmnožování DNA v buňce (např. S-
fáze buněčného  cyklu - viz dále) jsou rozvíjecím proteinem postupně rozrušovány vodíkové
můstky mezi vlákny  DNA, tato jsou od sebe oddalována a DNA-polymeráza α k volným vlák-
nům doplňuje nukleotidy podle  komplementarity bází. DNA-polymeráza α však navazuje prvý
nukleotid až na existující řetězec, který vytvořila RNA-polymeráza. Dodatečně je pak RNA
odbourána. Tvorba DNA je prováděna na obou vláknech ve směru 5' - 3', jsou tedy nové úseky
vláken  protisměrné. Polynukleotid je tvořen po částech,  které pak spojuje enzym ligáza do
jednoho vlákna.  V chromatinu jsou syntetizovány prekurzory informační (m-RNA), ribosomální
(r-RNA) a transferové  RNA (t-RNA). Podle vzhledu jaderného chromatinu je  možné usuzovat
na aktivitu buňky. Ve světlém jádru  (s málo heterochromatinem) je větší část DNA přístupná
transkripci a všeobecně je buňka aktivnější.
 Při studiu chromatinu byla u některých savčích  samičích organismů pozorována drobná chro-
matinová  hrudka (Barrovo tělísko). Jedná se o t.zv. sex  (pohlavní) chromatin, podmíněný pře-
měnou jednoho  euchromatinového chromosomu v heterochromatinový  (a tedy intenzivně bar-
vitelný bazickými barvivy).  Této vlastnosti je využíváno zejména při určování  genetického
základu pohlaví (při sex-testech  u sportovkyň, při hermafroditismu nebo při určování pohlaví
lidského zárodku).