skripta

2.2. Buňka
 Základní stavební jednotkou u eukaryot je buňka. Vykazuje metabolismus, růst, dráždivost a je
schopná dělení. Buňky mnohobuněčných organismů  (metazoí) se během vývoje přizpůsobily
různým specializovaným funkcím - došlo k jejich diferenciaci. Funkční a biochemická diferenci-
ace se projevuje i v morfologickém obraze. V zásadě  můžeme  v buňce odlišit dva kompart-
menty: a) jádro a b)  cytoplazmu. Buňka, jako měchýřek ohraničený blanou  - u rostlin - byla
známa již v 17. století (pro  větší velikost a vyšší světlolomnost celulózových  membrán - 1665,
R. Hooke - buňka korku). Avšak prvý popis buněčného jádra v živočišné buňce (v ptačím vejci)
uveřejnil v r. 1825 Jan Evangelista  Purkyně (tehdy profesor ve Vratislavi). V rostlinné buňce
popsal jádro Robert Brown (1831) a v různých typech živočišných buněk pak v r. 1837 Theodor
Schwann a J.E. Purkyně. Zatímco Schwann považoval za hlavní komponentu buněčnou blánu,
Purkyně  kladl větší důraz na cytoplazmu a jádro.

2.2.1. Jádro

 Jádro (nucleus) obvykle napodobuje tvar buňky; u protáhlých buněk je rovněž protáhlé (např.
buňky hladkého svalu), nejčastěji je ovšem kulovité. Jeho velikost se pohybuje od 5 do 10 µm.
Na jádru odlišíme jaderný obal, chromatin, jadérko a jadernou matrix - interchromatinový pro-

stor.

2.2.1.1. Jaderný obal Jaderný obal je pozorovatelný i ve světelném mikroskopu jako tenká blanka obalující jádro.
Ultrastrukturální obraz ukázal, že jádro je ve  skutečnosti obaleno dvěma paralelními membrá-
nami.  Tyto jednotkové membrány mezi sebou svírají úzký  (40 - 70 nm široký) prostor, nazý-
vaný perinukleární cisterna. Vnitřní membrána je vlastní jaderná  membrána, zevní membrána je
membrána granulárního  endoplazmatického retikula. Obě membrány od místa  k místu, na krát-
kém kruhovitém úseku, spolu splývají a vytvářejí t.zv. jaderné póry (asi 70 nm  v průměru). Tyto
póry, i když nejsou otevřené, ale  přehrazené tenkou membránou, představují místa,  kudy mo-
hou z jádra pronikat do cytoplazmy různé  makromolekuly a naopak. Na obvodu jaderného póru
je symetricky rozloženo 8 podjednotek (anulární  granula) o velikosti 10-25 nm. V centru póru je
deváté granulum. Vzhledem k vysoké frekvenci prostupu makromolekul z jádra do cytoplazmy
(a naopak), považují někteří badatelé toto centrální  granulum za procházející ribosomální pod-